|
Hra o všechno a se špatnými kartami | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Premiérův záměr získat před sobotním jednáním stranického výboru strategickou výhodu tím, že by ještě předtím nechal Sněmovnu hlasovat o důvěře své vládě, zůstává nenaplněn. Jakýkoliv jiný výsledek by asi byl překvapením, Špidlovi početní kritici v poslaneckém klubu by museli projevit skutečně fatální dostatek prozíravosti, kdyby ideu hlasování přijali. Navíc slova o tom, že takový postup by nepřípadným způsobem zatahoval Sněmovnu do vnitřních bojů v sociální demokracii jsou pravdivá. Vladimír Špidla ovšem není v situaci, kdy by mohl dbát o to, jaký "umělecký dojem" budou jeho kroky vyvolávat. Hraje o všechno a se špatnými kartami. Zkusil, co se zkusit dalo, a že se dalo zkusit právě hlasování o důvěře dosvědčuje, do jak těžko udržitelného postavení se Vladimír Špidla dostal. V tuto chvíli se zdá, že moc v sociální demokracii leží u nohou Stanislava Grosse a ten ji bude muset zvednout, i kdyby se mu třeba nechtělo. Je to trochu paradoxní situace - o Stanislavu Grossovi se často píše jako o politikovi, který sice nepředstavuje nějakou jasnou programovou vizi, ale který zároveň velice dobře zvládá zákulisní boj. Současná situace Stanislava Grosse je přesně to, co by se zákulisnímu stratégovi přihodit nemělo. Podle staré vojenské poučky by totiž dobrý vojevůdce měl jít jen do takových bitev, v nichž si může být dopředu jist vítězstvím. Grossovy šance v tuto chvíli moc růžové nejsou - může totiž stranu přebrat právě ve chvíli, kdy by předseda ČSSD měl projevit ty kvality, jež Gross v minulosti neprokázal. Strana se musí během relativně krátké doby nějak vypořádat s vládní odpovědností a zároveň vyhrát v boji o postavení hegemona na české levici. Nový předseda bude muset udělat nějaká gesta vůči dnešní opozici, vůči Špidlovi. To jej ovšem může tlačit k jisté vstřícnosti ke komunistům, kteří z něčeho takového mohou v dlouhodobé perspektivě jenom těžit, stejně jako občanští demokraté. Gross sice také může usilovat o nějakou dohodu s ODS, variantu někdejšího spojenectví opoziční smlouvy a uspokojit tak touhu některých sociálních demokratů po bezproblémovém vládnutí. Nicméně je těžké odhadnout, zda by ODS na něco takového dnes přistoupila, asi ne pokud by takové spojenectví nějak ohrožovalo její dominantní pozici v průzkumech veřejného mínění. Občanští demokraté už nevládnou dvě volební období a nebylo by z jejich strany prozíravé, kdyby se připravili o svou velkou šanci. Stručně řečeno - Stanislav Gross může dosáhnout toho, že ČSSD se ještě necelé dva roky udrží jako dominantní vládní strana, a že se napětí uvnitř ČSSD alespoň na povrchu trochu uklidní. Musel by ale překonat své možnosti, aby ze sociální demokracie udělal nejsilnější levicovou stranu, schopnou přitáhnout významný počet nových voličů. ČSSD se může stát stranou, která místo budoucnosti má jen přítomnost. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||