Adam Drda analytik BBC

Sobotní zasedání nejvýše postavených mužů a žen sociální demokracie bylo uzavřeno veřejnosti, ale jak už to v Česku chodí, ihned po ukončení marného pokusu donutit Vladimíra Špidlu k rezignaci se přihlásila spousta ochotných informátorů.

Díky tomuto pozitivnímu národnímu sklonu můžeme být dnes všichni víceméně v obraze.

Především dal premiér a předseda ČSSD svým spolustraníkům jasně najevo, že dobrovolně své funkce neopustí - dostál tak pověsti politika s bulteriéří svéhlavostí, zarytostí a vytrvalostí, tedy s vlastnostmi, které přivádějí k zuřivosti jeho odpůrce a v daném případě asi rozladily i pár posledních příznivců.

Sociální demokracie příštích měsíců, to je zkrátka bitevní pole frakcí a frakciček, které se hodí k lecčemu, ale nikoli k vládnutí Adam Drda

Oznámil, že zřejmě požádá sněmovnu, aby vládě vyslovila důvěru. Když k tomu nezískal souhlas předsednictva - hlasování skončilo nerozhodně - sdělil, že se zachová, jak sám uzná za vhodné.

Podle slov jednoho z účastníků to vypadalo takto: "Říkal nám, že kdyby tu důvěru vláda získala, nechce už slyšet žádnou kritiku, a naopak, všichni budou poslouchat jeho."

Jeden z problémů Vladimíra Špidly je v tom, že všechno dělá pozdě.

Kdyby byl požádal sněmovnu o vyslovení důvěry vládě hned poté, co vylezly katastrofální výsledky voleb do Evropského parlamentu, ve chvíli, kdy to opozice halasně požadovala, předsednictvo by nemohlo říct ani popel. Ale teď?

Špidla celý týden opakovaně a navíc oprávněně zdůrazňoval, že evropské volby nemají s mandátem vlády nic společného, takže je jasné, že se v sobotu rozhodl přenášet vnitropartajní problémy na celostátní úroveň, nota bene bez konzultace s koaličními partnery.

Nebylo by divu, kdyby se opozice sebrala a prostě se hlasování o důvěře nezúčastnila.

Kdyby premiér dokázal zhruba před rokem nesmlouvavě postavit do latě několik sociálně demokratických politiků, kterým se říkalo "zemanovská frakce" a kteří se mu od počátku vytrvale pokoušeli vrazit nůž do zad, nemusel by dnes být v louži.

Neudělal to, naopak se různými ústupky a nabízením trafik usilovně snažil své kritiky uchlácholit. Vršil jeden nešťastný tah na druhý a skončilo to v duchu osvědčeného mudrosloví: dáš prst, přijdeš o ruku.

Teď už Špidlova deklarovaná tvrdost i jeho ironie - "diskuse byla hezká" - strana je demokratická, což je "půvabné" - působí trochu smutně a trochu trapně.

I kdyby v příštích dnech vyhrál několik bitev, to jest především ustál hlasování ve sněmovně a poté na Ústředním výkonném výboru, k čemu to vlastně bude?

Zůstane v čele partaje, kde ho většina lidí stejně odmítne respektovat a kde ti, kdo se ho snaží zničit, jen zintenzívní své úsilí. Jakou akceschopnost asi bude mít jeho vláda?

O víkendu dorazil z Vysočiny do Prahy Miloš Zeman, který už nechtěl čekat až bude straně nejhůř a zavolá ho, a tak se raději zavolal sám. S několika věrnými včetně nezbytného Miroslava Šloufa založil stranickou platformu, která se bude snažit svolat mimořádný sjezd ČSSD, jinými slovy svrhnout Špidlu a rovněž místopředsedu Stanislava Grosse.

Kolem Grosse, který si už brousí zuby na předsednickou židli, se už taky utvořila skupina, ještě větší a mocnější. Sociální demokracie příštích měsíců, to je zkrátka bitevní pole frakcí a frakciček, které se hodí k lecčemu, ale nikoli k vládnutí.

Výsledky Evropských voleb tohle bitevní pole nevytvořily - jenom ho najednou ukázaly obzvlášť výrazně.

Vladimír Špidla měl víc než dva roky na to, aby je vyčistil. Nepodařilo se mu to a není žádný důvod k domněnce, že ode dneška bude úspěšnější.