Ondřej Štindl analytik BBC

Pravda, nestává se, že by taková slova obstaral nebožtík sám - žádná analogie není dokonalá.

Během dvou let existence Špidlova kabinetu se o konci vlády spekulovalo mnohokrát, vládní sestava však projevila větší odolnost, než jí pozorovatelé přisuzovali.

Tentokrát se ale zdá, že dny vlády se skutečně chýlí. Koalice, která vznikla jako spojenectví z nutnosti, se dostala do stadia, kdy ztráty, které účast v ní koaličním stranám působí, daleko převyšují dnes spíš jen iluzorní zisky.

Život vlády prodlužuje především taktizování - koaliční strany dumají o tom, jaký scénář rozpuštění koalice by byl pro toho kterého jejího člena nejvýhodnější.

V prostředí sociální demokracie se hovoří o menšinové vládě, která by hledala v parlamentu podporu ad hoc

Mají to být unionisté, kteří by tak mohli začít další pokus o resuscitaci své strany, jakkoliv se může zdát, že US-DEU spíš potřebuje nějakou ohleduplnou eutanazii?

Mají dát sociální demokraté tímhle způsobem najevo, že vstřebali lekci pokořujícího volebního výsledku? Dost pravděpodobná varianta je, že zatímco stratégové budou zvažovat, věc se mezitím jakýmsi klopýtavým samospádem odehraje sama.

Daleko větší starosti ovšem stávajícím - v případě ČSSD i nastupujícím - špičkám nejsilnějších parlamentních stran ovšem přináší úvahy nad tím, co by se po pádu vlády mělo stát.

V prostředí sociální demokracie se hovoří o menšinové vládě, která by hledala v parlamentu podporu ad hoc - rozuměj především u komunistů.

To by se jistě hodilo lidovcům, kterým by to umožnilo se od nedávného spojenectví s ČSSD rázně a třeba i s náležitým zvukovým doprovodem odstřihnout.

Takový výsledek by se asi líbil i občanským demokratům, kterým by dal oprávnění prezentovat se jako jediná skutečně významná parlamentní protikomunistická síla.

Jak by se ale takové aranžmá zamlouvalo sociálním demokratům, především povede-li je Stanislav Gross, jehož politická vize může být velmi mlhavá, o to hlubší však je jeho vhled do fungování mechanismu moci?

Ten si jistě uvědomuje, že nějaký - třeba i neformální - svazek s komunisty by jeho stranu omezoval v tom nejdůležitějším zápase, který před ní stojí - tedy zápase o hegemonii na levici, který sociální demokraté povedou právě s KSČM.

Možná by pro něj byla výhodnější nějaká úřednická vláda, která by nějak překlenula čas do příštích řádných voleb. Taková představa by se dost možná mohla zamlouvat i prezidentovi Václavu Klausovi, který by si mohl vybrat kabinet víceméně podle svých představ a svůj vliv na výkonnou moc výrazně posílit.

Václav Klaus přitom už dal najevo, že o takový vliv stojí. Koneckonců sám o sobě říká, že je "exekutivní typ".