Martin Hála sinolog

Poslední zbytky euforie ve zdecimovaných řadách eurooptimistů musely vyprchat během našeho prvního občanského aktu v rámci sjednocené Evropy, voleb do Evropského parlamentu.

Bizarní volební kampaň bohužel tentokrát nebyla pouze naším národním specifikem. I v dalších zemích kampani dominovala domácí témata s Unií příliš nesouvisející. Evropské instituce jako by se svým voličům stále více vzdalovaly.

Plíživá krize důvěry v Evropský parlament se tak nakonec sama stala v řadě zemí jedním z mála skutečně horkých témat v předvolebních debatách.

Poslancům se neproplácejí skutečné náklady, ale nejvyšší možná cena letenky knihované v tzv. třídě YY

Jedním z hlavních zdrojů odcizení voličů je vpravdě byzantský systém nejrůznějších skrytých privilegií a výhod, které si poslanci v Evropském parlamentu za léta jeho existence postupně přisvojili.

Listy The New York Times a International Herald Tribune nedávno zveřejnily interní doklady, z nichž vyplývá, že vyplácením různých dodatečných náhrad a kompenzací se může základní plat europoslanců navýšit až třikrát či čtyřikrát, samozřejmě bez zdanění. Největší pobouření vyvolává absurdní systém náhrady cestovních výloh.

Poslancům se neproplácejí skutečné náklady, ale nejvyšší možná cena letenky knihované v tzv. třídě YY. Skutečná cena letenky je přitom obvykle zhruba třetinová, a rozdíl jde europoslanci do kapsy. U méně vznešené instituce by se tomu říkalo účetní podvod.

O celém tomto systému takřka feudálních výsad rozhoduje malý parlamentní výbor nazývaný přiléhavě středověkým termínem "Kolegium kvestorů". Za normálních okolností ho před veřejností kryje solidární mlčenlivost poslanců.

Najevo vyšel zásluhou rakouského europoslance Hans-Peter Martina, bývalého novináře časopisu Spiegel, který se rozhodl natáčet skrytou kamerou rozhovory svých kolegů v kuloárech. Poslanci si mezi sebou nebrali servítky, a bez obalu vypočítávali, kolik jim dodatečné kompenzace vynášejí navíc k platu.

Např. finský poslanec Reino Paasilinna si podle transkriptu v Timesech pochvaluje, že díky cestovním náhradám má namísto nominálních 5 tisíc skutečný měsíční příjem kolem 20 tisíc eur.

Při představě pravděpodobného příspěvku českých zastupitelů se člověku dělá těžko u srdce

Někteří zodpovědnější politici si uvědomují, že právě podobné extravagance jsou jednou z hlavních příčin rostoucí propasti mezi evropskými institucemi a jejich občany. Europoslanec Bill Miller se novinářům svěřil, že kvůli parlamentním výsadám slýchá doma ve Skotsku běžně nadávky jako "veš" a "parazit" - a to prosím od členů své vlastní strany.

Napravit pošramocenou pověst parlamentu se snaží iniciativa zvaná Kampaň za reformu parlamentu, sdružující na 90 europoslanců napříč parlamentními frakcemi.

Na její webové stránce mohli také kandidáti v současných volbách podepsat tzv. reformní závazek, podle něhož budou mj. usilovat, aby byly cestovní náhrady vypláceny pouze do výše skutečných výdajů.

Zajímavý je seznam signatářů. Nejvíce je jich z Holandska a Británie, naopak zcela chybí zástupci středomořských států včetně Francie. Z nových států Unie závazek podepsali pouze dva kandidáti z Estonska.

Bylo by užitečné vědět, jak se k problému staví naši noví europoslanci. Evropský parlament je jakýmsi vzorkem úrovně politické kultury v jednotlivých státech Unie. Při představě pravděpodobného příspěvku českých zastupitelů se člověku dělá těžko u srdce.

Na druhé straně skýtá celá rovnice i jistý prostor pro opatrný optimismus - třeba se reformní snahy z Evropského parlamentu nakonec přenesou i do našich národních institucí a osvítí naše činitele ve sněmovně a senátu.

Třeba si politici po celé Evropě konečně uvědomí, že evropskou demokracii nelze budovat v duchu nejlepších tradic evropského feudalismu. A že volby nedávají poslancům mandát k panské zpupnosti, nýbrž naopak k prosazování práva a vlády zákona, v jejichž dodržování by měli jít příkladem.