Adam Drda analytik BBC

koaliční strany jako celek prohrály volby do Evropského parlamentu tak drtivě, že to vypadá, jako by vláda neměla mandát už vůbec k ničemu. Jenomže to je pohled, vycházející z emocí a opoziční taktiky, nikoli z racionální úvahy.

Premiér Vladimír Špidla má naprostou pravdu, když argumentuje, že vláda vzchází z voleb do Poslanecké sněmovny, které se konají jednou za čtyři roky.

Kdyby platilo, že jednotlivé kabinety jako by automaticky ztrácejí mandát po každých volbách, které jejich strany "projedou", střídalo by se - vzhledem k počtu nejrůznějších voleb v Česku - osazenstvo Strakovy akademie jak na běžícím páse.

Kdyby platilo, že kabinety ztrácejí mandát po prohraných volbách, střídalo by se osazenstvo vlády jak na běžícím páse

Vláda ve skutečnosti ze své výkonné moci zatím neztratila vůbec nic.

To jistě neznamená, že by měla nadějné vyhlídky: sociální demokracie se pod vedením Vladimíra Špidly profilovala jako jeden z hlavních českých zastánců současné evropské integrační politiky a přitom nedokázala přesvědčit voliče ani o tom, že mají přijít k urnám.

Už jenom proto má Vladimír Špidla, ale i celé vedení ČSSD důvod dát své funkce k dispozici.

Jestli Špidla jako předseda nedostane od své rozpolcené a nesvorné strany důvěru, teprve pak je na místě, aby sociální demokraté zvažovali, zda vláda má pokračovat, protože s ním podle všeho stojí a padá.

Skoro totéž samozřejmě platí pro Unii svobody/DEU. Její šéf Petr Mareš sice resignoval, ale zatím se neví, co se bude s unionistickými a exunionistickými poslanci dít.

Zůstane US/DEU členem kabinetu? Bude ho jenom podporovat? Nebo ho zboří? Anebo bude vyhozena? Unionisté o tom s koaličními partnery asi budou chvíli dost vážně debatovat.

Třetí člen, tedy lidovci, dá-li se věřit jejich hlavě Miroslavu Kalouskovi, chtějí ve vládnutí pokračovat.

Pokud stávající vláda padne, je ve hvězdách, kdo a s kým by mohl postavit novou, lepší

Nechme stranou otázku, jestli to pokračování koalice má nějakou cenu. Argumenty "pro" i "proti" nejsou ale o moc jiné než před jedním či dvěma měsíci.

Žádná vláda by se neměla bát požádat sněmovnu kdykoli o důvěru, zároveň je její svaté právo určit si, jestli a kdy přesně to má zapotřebí. Opozice zase může kdykoli podnítit poslance, aby odhlasovali, že už vládě nevěří.

ODS se teď snaží využít napjaté povolební atmosféry a vytvořit představu, že vláda musí rychle předstoupit s žádostí o důvěru proto, že je to po prohraných eurovolbách její morální povinnost.

Pokud vláda tuto morální povinnost nesplní, pak nastoupí ODS, aby zajistila spravedlnost a vyvolá hlasování sama. Čím rychleji to udělá, tím větší má šanci, že se jí díky nevychladlým sociálně demokratickým a unionistickým hlavám podaří koaliční kabinet srazit.

Klíčovou roli samozřejmě sehrají komunisté - ti už ústy Miroslava Grebeníčka řekli, že kabinet podpoří, pokud se ČSSD zbaví Špidly a vrátí se ke svému volebnímu programu. Vzhledem k tomu, že ODS chce o vyslovení nedůvěry vládě hlasovat ještě v červnu, ani jeden z komunistických požadavků asi sociální demokraté nesplní.

Zbývá otázka, jestli ODS ví, co dělá. Komunisté totiž odmítají předčasné volby s tím, že by "nic dobrého nepřinesly" - a pokud stávající vláda padne, je ve hvězdách, kdo a s kým by mohl postavit novou, lepší. Možná, že Česko čeká nějaký úřednický kabinet.