|
Špidla a Gross aneb co dál s ČSSD | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pokud byly volby do Evropského parlamentu referendem o současné vládě, pak moc úspěšné nebylo, když k volbám přišlo jen necelých třicet procent voličů. Tímto pozoruhodným závěrem reagoval premiér Vladimír Špidla na skutečnost, že sociální demokracie ve eurovolbách ztratila, co se dalo, a zapsala si nejnižší volební výsledek v poměrných volbách za posledních deset let. Naivní mlžení jako by chtělo zastřít, že volby nebyly ani tak referendem o vládě, což trochu nepřesně tvrdil předseda ODS Mirek Topolánek, jako spíše referendem o sociální demokracii a jejím předsedovi, který pořád ještě vede vládní tým. Lidovci rozhodně nemohou mluvit o neúspěchu, získali své, jak už se v Česku stalo zvykem. Unionisté zkrachovali, ale jejich krach - skutečnost, že nesplnili svou Agendu 12 a nebudou mít v Evropském parlamentu nejen dvě, ale ani jedno křeslo - není tak výrazný, připomeneme-li, že tato strana vlastně vždy bojovala o překročení pětiprocentního filtračního kvóra. Sociální demokracie ale fakticky přišla o dvě třetiny hlasů, a to je debakl, jaký snad historie české politiky nepamatuje, i když šlo "jen" o evropské volby. Pro Vladimíra Špidlu tím začíná nejhorší období jeho politické kariéry. Už včera to potvrdilo vystoupení několika sociálních demokratů, kteří volají minimálně po odstoupení vedení, Vladimíra Špidly nebo dokonce po mimořádném sjezdu strany. Špidlovo vedení nejostřeji kritizovali staří známí: ústecký lídr Jaroslav Foldyna nebo příznivec výraznější levicové politiky poslanec Vladimír Laštůvka. Nejtvrdší ránu ale dostal premiér od druhého muže sociální demokracie, vicepremiéra Stanislava Grosse, který v diskusním pořadu televize Prima premiéra nijak nebránil, jak by se vzhledem k jeho vládní angažovanosti dalo čekat. Odpovědnost za neúspěch nejsilnější vládní strany nese celé vedení, ale Grossův pokorný ústup bez jakékoliv obrany a vysvětlování správnosti cesty, naznačuje, že zájem Stanislava Grosse na udržení Vladimíra Špidly v čele strany už klesl na minimum. Vypadá to, že Gross jasně zhodnotil situaci, uvědomil si, že v příští vládě už ČSSD nemusí být a asi nebude, a proto začíná postupně budovat pozici případného opozičního lídra. ČSSD teď nemá mnoho variant řešení. Ve vládě tak jako tak zřejmě zůstane, předčasné volby by teď nic nepřinesly. Namočit do vládní odpovědnosti komunisty nelze. Je tu prohibitivní usnesení bohumínského sjezdu. Kromě toho, komunisté by tím vůbec nic nezískali, pro ně je teď výhodnější počkat, až se ČSSD usmaží ve své vlastní šťávě. Zbývá rozdělení funkcí: premiérem může zůstat Vladimír Špidla, předsedou bude třeba Stanislav Gross (ale kdo jiný dnes může nahradit Vladimíra Špidlu? Sobotka, Škromach?), který z vnějšku případně i zevnitř bude kritizovat ústupky dalším koaličním stranám (odchod unie z vlády zatím není pravděpodobný) a bude připravovat síly pro rozhodující bitvu v dalších parlamentních volbách. Podobné oddělení už provedla německá sociální demokracie, ale ta je přece jen v jiné pozici. Její koaliční partneři ze strany Zelených nemohou mít zájem na odchodu z vlády, narozdíl od lidovců a konec konců časem i unionistů, kteří v případě takového podivného dvojvládí mohou kdykoliv odejít. A potom je tu ještě Vladimír Špidla, který se jistě nevzdá bez boje. Bude-li ale pokračovat v úsměvném, klidném a vcelku spokojeném tónu, který zvolil první dny po Evropských volbách, mnoho šancí do budoucna nemá. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||