BBCCzech

První české volby do Evropského parlamentu skončily. Ačkoli jsou zatím k dispozici jen odhady výsledků, protože počítání hlasů začne až v deset večer, už teď se dá soudit, jak asi to asi dopadlo.

Špatně pro většinu národa, katastrofálně pro vládní koalici, průměrně pro Občanskou demokratickou stranu, velmi dobře pro komunisty a báječně pro Vladimíra Železného. Volební odhady sice nenaznačují katastrofu, ale jakousi marnost a trapnost.

Především je tu volební účast odhadovaná na maximálně 29 procent voličů - nemá smysl se utěšovat, že i ve "starých unijních zemích" chodí k eurovolbám tradičně málo lidí.

V Česku to prostě byla premiéra, první příležitost, kdy mohli lidé zasáhnout do dění v unii, první příležitost, kdy mohli zasáhnout do života nadnárodní organizace, jejímiž členy se stali z vlastní vůle.

Z Česka se do Evropské unie posílal jakýsi vzkaz, obraz politických názorů a politické úrovně české postkomunistické společnosti.

Kdyby nebylo ODS, je to obraz znepokojivý, velmi zvláštní u státu, který měl víc než deset let vstup do Evropské unie jako zahraničně-politickou prioritu.

Nedá se jednoznačně určit, co malou účast způsobilo, těch důvodů je asi hodně: obvykle se jako argumentu vádí, že evropské instituce jsou lidem vzdálené a že jen málokdo ví, k čemu je Evropský parlament vlastně dobrý.

S tím zřejmě souvisí i česká spokojenost: navzdory rozšířenému brblání se skoro nikomu nevede opravdu špatně, ekonomicky motivované euronadšenectví vyprchalo, spousta lidí prostě nechápe, proč se nějakými eurovolbami vůbec zabývat.

Politická kampaň byla nepovedená, nevtipná a nevýrazná, bylo možné ji vůbec nezaregistrovat. Politické strany nedokázaly vysvětlit, v čem jsou volby důležité, proč by k nim lidé měli jít.

Pak je tu problém poučenější části národa: většina kandidátek představila buď kuriozity anebo - jak to vystihl Miloš Zeman u mateřské ČSSD - jakousi druhou ligu, bylo krutě obtížné si někoho vybrat.

A je taky docela možné, že se na celkové účasti podepsaly i výroky pana prezidenta, který sice na jedné straně svolával v pátek z Washingtonu národ k urnám, na straně druhé mluvil dlouhé měsíce o "evropském superstátu", o "ohrožení suverenity" a dokonce na shromáždění politických vězňů zmiňoval evropský integrační proces v souvislosti s komunistickým totalitarismem.

To nemuselo nutně přinést jen hlasy euroskeptikům, ale taky to mohlo mnoho lidí jednoduše otrávit a způsobit, že si šli o víkendu radši zaplavat nebo se vrtat v zahrádce.

Nakonec je v souvislosti s účastí třeba zmínit ještě jednu věc: evropská integrace v posledních letech ztrácí étos, myšlenka jednotné Evropy jako by se zadusila v byrokratické praxi, v upadající politice, v bezradném postoji vůči terorismu, v účelovém a v mnoha ohledech nemravném vztahu předních politiků ke Spojeným státům atd.

To všechno je pravda, ale zároveň to vůbec nebyl důvod, proč nejít k volbám, právě naopak.

Teď tedy k posledním povolebním odhadům výsledků jednotlivých stran - byť se mohou trochu změnit, až se sečtou hlasy:

Občanská demokratická strana volby suverénně vyhrála a získala zřejmě devět mandátů, to jest cca 30 procent hlasů. Je to sice úspěch, ale slabá účast zároveň ukazuje, že ani ODS nedokázala přivést k urnám všechny ty, které přivést mohla.

Pokud jde o kampaň, platí pro ni totéž, co pro ostatní strany: byla nevýrazná, bilboardy se spokojenými tvářemi Jana Zahradila a Mirka Topolánka vnímal člověk asi stejně intenzivně jako jízdní řád na zastávce tramvaje, kterou denně jezdí do práce.

Zároveň se ODS dost křivdí, když se jednoznačně zařazuje mezi euroskeptické strany a z toho se zase odvozuje, že ve volbách zvítězili euroskeptici.

Po odchodu Václava Klause ODS postupně výrazně zmírnila protievropskou rétoriku a posunula se od nacionalistického a šovinistického populismu k mnohem akceptovatelnější evropské argumentaci - být kritický ke konkrétním politickým krokům konkrétních politiků, kteří jsou zrovna u moci, to ještě neznamená být euroskeptik.

Navíc se nedá přehlížet, že právě mezi voliči ODS je nejvíc stoupenců integrace.

Bývalý prezident Václav Havel v předvolebním rozhovoru pro BBC řekl, že postkomunistické státy by do Evropy mohly přinést svou zkušenost s totalitarismem, což se Česku opravdu povedlo.

Extrémní, populistická a nereformovaná Komunistická strana Čech a Moravy dostala podle odhadů 17 procent hlasů a bude mít čtyři nebo pět poslanců, takže západoevropané, budou-li pozorní, dostanou informace o totalitarismu takříkajíc z první ruky.

Bez nadsázky se dá říct, že komunistický úspěch je průšvih: očekával se, všichni věděli, že nízká účast komunistům nahrává, a přesto dvěma třetinám národa nestálo za to, aby k volbám šly a komunistický vliv umenšily.

Projeví se to v dalším vzestupu KSČM a v jejím úspěchu v dalších volbách do poslanecké sněmovny.

Opozice doslova převálcovala vládní koalici. Sociální demokracie má podle odhadů deset a půl procenta hlasů, což znamená tři mandáty.

Pro ČSSD budou velmi důležité skutečné výsledky: kdyby náhodou získala čtyři křesla, mohla by snad situaci ještě nějak ustát a vysvětlit, lidově řečeno "okecat" - tři evropští poslanci jsou ale malér bez jakýchkoli diskusí.

Lidovci budou zřejmě mít dva mandáty, tedy osm procent hlasů - dostali, co dostat chtěli, a nemusejí se tím trápit.

Unie svobody - DEU, která skončila s dvěma procenty pod prahem volitelnosti, prakticky přestává existovat. Výsledek eurovoleb je pro US-DEU jedním z posledních obligátních hřebíků do rakve a předseda Petr Mareš už ohlásil rezignaci.

Poměr hlasů koalice-opozice vypadá následovně: vládní strany pět, maximálně šest mandátů, opoziční ODS a KSČM třináct až čtrnáct křesel.

Když se k opozici připočítají Nezávislí, vedení Vladimírem Železným, kteří dostali dvě křesla, je to ještě horší.

Nad hlasy pro Vladimíra Železného zůstává žurnalistův rozum stát: to se opravdu našlo tolik lidí, kteří nevidí, že mu jde o imunitu, které bude v Bruselu zbavován daleko obtížněji než v Praze?

To opravdu lidem tak málo vadí Železného divoké podnikatelské způsoby a fakt, že i kvůli němu přišel stát o deset miliard korun?

Do počtu je třeba uvést, že dva až tři mandáty by podle odhadů mělo ještě dostat Sdružení nezávislých kandidátů - Evropští demokraté. Evidentně se tak stalo díky Praze.

Ve hře jsou možná i Zelení, protože jim odhady dávají čtyři a půl procenta.

Nakonec pár slov k budoucnosti vlády. Premiér Vladimír Špidla se snaží tvářit klidně, o osud kabinetu se prý nebojí a říká:

Je to ale jakýsi klid před bouřkou a daleko věrohodnější se jeví názor šéfa lidovců Miroslava Kalouska:

"Pochopitelně, že dojde-li k výraznému neúspěchu, vyvolá to frustrace uvnitř jednotlivých stran a frustrace uvnitř jednotlivých stran vždy znamenají nějaká napětí, která ke stabilitě nepřispívají."

Řečeno méně diplomaticky, v příštích týdnech se začne pořádně otřásat polorozložená sociální demokracie, zbytky Unie svobody - DEU a v důsledku toho i celá vláda Vladimíra Špidly.

I kdyby kabinet ty otřesy nějakým zázrakem ustál, dá se i bez věštecké koule odhadnout, jak bude vypadat vládní a zejména sociálně-demokratická politika pro příští dva roky.

Snaha pokud možno nenaštvat voliče, ale naopak se jim vlichotit, konkurovat komunistům jejich prostředky nebo se s nimi sblížit, a hlavně neprovádět už žádné reformy, protože reformy se přece ve volbách evidentně neosvědčují.