|
Václav Havel, zdráhavý 'polopolitik' | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Václav Havel je instituce zvláštního druhu: už ne politik a prezident, a už nikdy normální intelektuální autorita, komentující politiku z nezávislé pozice. Možná by si sám tu druhou možnost velmi přál, ale nejde to, taková je daň za dlouholetý pobyt v nejvyšší ústavní funkci, nadto v době plné zásadních zvratů, v níž se s jeho mohutným přičiněním formovala polistopadová společnost do své dnešní podoby. Cokoli Havel řekne k veřejnému dění v Česku bude vždycky - a do značné míry právem - vnímáno a interpretováno nejen jako názor a "příspěvek do debaty", ale jako politický akt. Taky to bude vždycky - a opět právem - poměřováno tím, co sám v politice dělal. Je prostě svým prezidentským působením svázán, není úplně svobodný, a z jeho slov v rozhovorech s novináři je čas od času příznačně zřetelně cítit typická opatrnost politika a diplomata, který navzdory všemu vnitřnímu chtění má v sobě jakousi pojistku a nemůže si zřejmě dovolit (tak jako komentátor, spisovatel, intelektuál...) říkat věci naplno. Václav Havel je spoután i tím, že se k němu setrvale s nadějí obrací část lidí, které rozčiluje stávající české stranictví, kteří si v předvolební partajní nabídce nemohou vybrat a kteří si exprezidenta idealizovali jako postavu, jež vytváří zavedeným stranám protiváhu. Cítí vůči nim jednak zřejmě cítí jakýsi závazek, jednak mu jejich postoj lichotí a konvenuje. Novinový titulek, podle kterého "Havel lákal voliče", když si před několika dny pozval na návštěvu zástupce tří malých stran a koalic, má sice lehce bulvární zvuk, ale v zásadě je to pravda. Exprezident teď říká: Nikoho jsem nikam nelákal, nikoho jsem nevybízel, aby volil tak či onak. Jen jsem inicioval setkání se stranami, které mi jsou blízké programem a postojem... Jenže to je jen hra se slovy: Havel dobře ví, že jeho názor má ve zmíněných "strano-skeptických" kruzích svou váhu. Ví taky, že přijetím Zelených, Unie liberálních demokratů a koalice Sdružení nezávislých kandidátů-Evropských demokratů (k němuž kdosi jistě ne náhodou povolal novináře), dává jednoznačně najevo: vy, kdo mne máte rádi a věříte mi, dejte hlas těmto novým, kterým důvěřuju já. De facto - jak napsala MF DNES - vstoupil do volební kampaně, ačkoli to nechce přiznat. Přitom není vůbec špatné, že zmíněné strany podpořil - ať už si o nich jeden myslí cokoli, je to čistě exprezidentova věc. Spíš je zajímavé sledovat jeho přetrvávající a poněkud naivní přesvědčení, že politiku lze dělat "přes osobnosti", které nespojují názory na svět, ale právě jen to, že jsou osobnosti, které nesouhlasí s ODS a měly by tudíž k sobě patrně chovat vzájemný respekt. Havel pozvaným stranám vytýkal, že "tříští síly" a nepostupují společně: ale co společného mají Jakub Patočka a Josef Zieleniec nebo strana Zelených a další Havlův "kůň" Daniel Kroupa? Je taky zajímavé, že Václav Havel si se svou post-prezidentskou rolí neví rady, jako by ji nechtěl přijmout takovou, jaká je, tedy jako roli dost komplikovanou a unikátní. Nedokáže si uložit striktní mlčení - a koneckonců proč by taky měl? - a zároveň má jakousi obavu či nechuť pravidelně vystupovat, věnovat se českému dění, psát články, oceňovat veřejně politiky, kteří jsou mu blízcí, prostě podstupovat riziko. Jeho vztah k vlastním politickým krokům, pokud se už nějakých dopustí, je vpodstatě zdráhavý. Ve čtvrtečním rozhovoru pro BBC Havel zmínil, že nové členské země mohou do Evropské unie přinést unikátní zkušenost z komunistického totalitarismu. Člověka hned napadne, že se tu pro něj - protože se rád angažuje na mezinárodním poli, kde má taky obrovský respekt - otevírá široký prostor. Jestliže cítí rozpaky, má-li vystupovat na domácí scéně a jestliže se nechce zaplétat do každodenní české politiky, pak by mohl přiblížit v tomto směru dosti nevzdělané západní Evropě, co byl komunismu v praxi. Vzhledem k síle KSČM by tak dělal užitečnou práci nejen pro kontinent, ale i pro vlast. A mělo by to ještě jeden význam: Václav Havel, po letech obdivuhodného protikomunistického vzdoru paradoxně v řadě ohledů přispěl k tomu, že Češi na svou minulost hledí se shovívavě zamlženýma očima - teď má příležitost pomáhat tomu, aby své zraky zaostřili. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||