Jan Burian písničkář

Většinou taky nikdo z takových umělců pro lidstvo nic pořádného neudělal.

Za ujišťováním, že něco dělám pro někoho, cítím touhu po penězích, po slávě, po kariéře, po moci…

To já se raději přiznám, že dělám skoro všechno hlavně pro sebe. I tenhle fejeton rozhodně nepíšu kvůli vám, milí čtenáři, i když jsem rád, že si ho přečtete, že vás hluboce oslovím a vy pak mé myšlenky budete dál hlásat do světa a tak podobně až k lásce nehynoucí…

V poslední době se tato duševní úchylka, tohle zaklínání se lidmi, pro které něco děláme, rozšířila i mezi sportovce.

Za povzbuzování publika se objeví i v šachu fauly a vrcholem bude, až Karpov veřejně zbaští Kasparovovi figurku Jan Burian

Jenom aby lidi byli spokojeni, říkají třeba někteří fotbalisté, a to se líbí především manažerům a majitelům klubů. Proto se také jejich stadionům už neřekne jinak, než aréna.

Dělají ze sportu cirkus. Už se nesoutěží, už se nevítězí, teď se předvádí a hlavně baví.

Vzorem všem sportům se stává wrestling, nahraný okostýmovaný tyjátr, kde je všechno předem smluveno a zápasí se jenom jako.

Kvůli lidem (rozumějte zákazníkům) se zjednodušují pravidla. Nedávno nám zničili ping-pong. Dřív se hrávalo do jednadvaceti, teď se to počítá do jedenácti a já mám vztek, protože se zásadně rozehrávám, až když je to 0:12.

Ve volejbalu se zrušily ztráty, v tenisu je to samý tie-break, v hokeji náhlá smrt.

Díky tomuto zjednodušování jsme neuspěli na mistrovství světa v Praze. Kdyby se nepřestalo spěchat kvůli divákům a uměle se nestupňovalo napětí, mohli jsme klidně hrát s Amerikou nerozhodně.

Nemuseli jsme vypadnout z boje o medaile kvůli jediné nastřelené tyčce v hysterickém penaltovém rozstřelu.

Je s podivem, že některé sporty zůstaly zatím takto nezmasakrovány - třeba šachy! Víte, jak to bude? Především se zkrátí čas určený pro myšlení. Když jde o komerci, obětuje se vždycky myšlení jako první.

Místo dlouhých partií se zavedou bleskovky. Máte na tah tři vteřiny, pane Kasparov, a teď se ukažte!

Za mexických vln a povzbuzování publika se pak objeví i v šachu fauly a potyčky a vrcholem bude, až Karpov veřejně zbaští Kasparovovi figurku.

V Blesku nakonec vyjde titulek: Toljo, nejez tu dámu! A šachy se konečně stanou emancipovaným sportem.

Proč to všechno říkám? Stýská se mi po sportu, kde šlo o to, kdo je lepší, rychlejší, silnější a vytrvalejší, šikovnější, vynalézavější a obratnější. A kde vůbec nic nebylo předem domluveno.

Přál bych si, aby sportovec přestal fungovat jako bavič a dobře placený sluha a aby diváci nebyli žádní velevážení zákazníci, nýbrž parta čumilů jako já, kteří by taky rádi hráli, ale nějak na to nemají, tak aspoň fandí a kybicují.

Začíná mistrovství ve fotbale a já mám pro naši reprezentaci jednu zásadní čumilskou radu: Nemyslete na nás, kluci, hrajte pro sebe!