BBCCzech

Den co den se na nás z televize valí nové zprávy: ty ze světa jsou v zásadě výčtem tragédií: atentátů, válek, přírodních katastrof, dopravních a ekologických nehod. Těch neštěstí je tolik, že jen ta nejstrašnější uvíznou v paměti. Alespoň taková je moje zkušenost.

A pak se ovšem z obrazovky dozvídáme i zprávy na první pohled méně děsivé; snad proto, že hned v první větě neinformují o mrtvých. Některé z nich mi však přesto nejdou z mysli. Jsou mi předehrou neštěstí budoucích.

K takovým zprávám řadím tu o mladíkovi z Příbrami, o kterém před pár týdny informovala jak televize, tak snad i všechny noviny. Hovořím o člověku, který chodí s nožem po městě a rád ho použije.

Co chce, to ukradne, už i někoho zranil. Když ho chytnou a dají do zařízení pro mladistvé, uteče. Hoch je nezletilý, zákon je na něj krátký.

Všichni se těší, až bude asociál formálně dospělý, a tedy trestně odpovědný. A do té doby? Rodiče mlčí. Policie, právníci, pedagogové řekli ledacos, ale závěr je jeden: Nedá se nic dělat.

Tak vypadá vydírání v malém měřítku. Zlý jedinec může ostatní terorizovat a porušovat zákon, protože je mu o pár měsíců méně, než vyžaduje jiný zákon. Většina se před jeho vydíráním skloní a čeká, doufá, že lupič do své plnoletosti nikoho nezabije či nezmrzačí.

Stejně vyděračsky - a mnohem úspěšněji než mladík-bandita - si mohou vést celé státy. Například severní Korea. Ani jedna z posledních zpráv o ní mi nejde z hlavy.

Komunističtí Korejci unášeli od 70. let minulého století Japonce, aby pod hrozbou smrti pomáhali školit korejské špióny. Po mnoha letech vyjednávání se pět japonských dětí narozených v zajetí vrátilo do vlasti.

Korejci devastující a tyranizující vlastní zemi za to dostali od demokratického Japonska potraviny a léky v hodnotě deseti milionů dolarů.

A protože hladomor zbídačelou rudou Koreu hned tak neopustí, mají Kim-Ir-Senovi pokračovatelé v záloze dalších sedm vězněných Japonců. A k tomu jaderné zbraně. S těmi se dá samozřejmě licitovat mnohem úspěšněji než s utrpením několika rodin.

Zločinci ze severu Korejského poloostrova si svévolně počínali mnohem dříve, než mladistvý delikvent z Příbrami spatřil světlo světa.

Vyděrač z Čech i komunisté v Koreji se přesto v principu neliší: nezávisle na sobě pochopili, že nehledě na dobu je demokracie stále ono báječně slabé uspořádání, které lze při troše brutality a drzého odhodlání použít jako nekonečný zdroj k vlastnímu prospěchu.

Násilníci v Čechách, severní Koreji či kdekoliv jinde se netěší z hodnot demokracie, ale z toho, jak je úžasně zranitelná a zneužitelná. Protože jsou jí vlastní humánní zákony, úcta k životu.

Humanita nás činí lidmi. Nelidskost však není - jak se chceme často naivně klamat - její parazit, kterého se jinak zdravý, silný organismus časem sám do sebe přirozeně zbaví.

Je to silný protivník, který sílí s každým ústupkem demokracie, zatímco ona sama o to více chřadne. A je úplně jedno, zda se na ústup dáváme v jednom malém evropském městě či pod nátlakem totalitního diktátora v Asii.