Martin Hála sinolog

Několik desítek intelektuálů sepsalo petici s požadavkem na rehabilitaci studentského hnutí z roku 1989, další petice požaduje uctění památky obětí.

Výročí jsou v Číně vždy citlivou záležitostí, a kulatá zejména. V Hongkongu se demonstrovalo již minulou neděli. Sešlo se na pět tisíc lidí, téměř dvakrát tolik co při posledním kulatém výročí před pěti lety, ale jen zlomek z milionového davu bezprostředně po masakru v roce 1989.

Po sedmi letech relativního klidu začíná v Hongkongu přituhovat Martin Hála

Většině z těch pěti tisíc účastníků ostatně také asi ležela na srdci více aktuální situace v Hongkongu, nežli vzpomínka na události před patnácti lety.

Obojí má nicméně cosi společného - v Hongkongu se dnes v malém a s poklidem a spořádaností tomuto městu vlastní opakuje situace z Pekingu před patnácti lety: komunističtí vládci dali právě rázně najevo, že nehodlají tolerovat volání po větší demokratizaci politického života.

Po sedmi letech relativního klidu začíná v Hongkongu přituhovat.

Další velká demonstrace se konala v Torontu, zjevně v reakci na dění v Hongkongu, odkud pochází většina příslušníků zdejší půlmilionové čínské komunity.

V Číně samotné se téměř jistě demonstrovat nebude. Postarají se o to početné neveřejné složky veřejné bezpečnosti. Podle všeho nebudou mít ani tolik práce.

Po 15 letech se mezi lidem a jeho předvojem ustavil jistý modus vivendi, který bude mít sotva kdo chuť právě teď narušovat.

Výročí, a vzpomínky vůbec, jsou zvláštní věc. Jejich relativní význam kolísá v čase podle aktuálních okolností. Důležitost jim dodává okamžitý kontext.

Vzpomínky dlouho zasuté hluboko v podvědomí se mohou nečekaně vynořit v konkrétní situaci s bolestnou naléhavostí.

Vezměme třeba naši analogickou dějinnou zkušenost, rok 68. Dlouhá léta nám srpnové výročí připomínalo pouze vysíláni zahraničních rozhlasových stanic, jako je tato.

Pak se náhle o 20. výročí v roce 1988 vynořily tisíce demonstrantů, a předznamenaly nadcházející zvrat o rok později. Kde byli všichni ti lidé v letech předchozích? Seděli doma u zahraničního rozhlasu, protože k demonstracím nebyla právě vhodná chvíle.

Nebo 17. listopad. Koho by před rokem 1989 napadlo vyjít v ten den do ulic? A koho by to napadlo dnes? Poslední léta si toto datum, které změnilo můj život, sotva uvědomím. To se samozřejmě může za jistých okolností zase změnit, např. při - doufejme pouze hypotetickém - volebním triumfu komunistů.

Výročí požívají tak jako lidé svých 15 minut slávy, s tím rozdílem, že u výročí se těch 15 minut může periodicky opakovat, jako se opakuje historie sama.

Nervozita a horečná aktivita, s jakou se čínské úřady vždycky na 4.červen připravují, samy o sobě svědčí o tom, nakolik je toto datum stále relevantní.

Výročí samotné může po léta probíhat bez povšimnutí, pak se ale najednou vynoří v čínské kolektivní psyché jako zasutá vzpomínka, náhle opět aktuální.

Dokud se k tomuto památnému dni bude v Číně přistupovat jako k zapovězenému tabu, uchová si potenciál pro svých cyklických 15 minut slávy.

Výročí a vzpomínky jsou zvláštní věc.