|
První za vyučenou | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vicepremiér Petr Mareš už pomalu balí kufry. Zatím ne ty vládní, ale unijní předsednické určitě, lze-li brát vážně jeho slib, že když Unie svobody neuspěje ve volbách do Evropského parlamentu, odstoupí z funkce. Musel by se stát zázrak, aby voliči uznali, že tato nejmenší vládní strana má právo zastupovat Česko v Evropském parlamentu. Zázraky se sice tu a tam dějí, ale vzhledem k tomu, že voliči podle sociologů - a průzkumy to jenom potvrzují - volí i v eurovolbách podle stran, není to příliš pravděpodobné. Unie svobody tak spolu se sociální demokracií bude poprvé veřejně potrestána za politiku vlády, která se nelíbí ani liberálním voličům z pravé ani z levé části politického spektra. Lidovci naopak drží své stabilní pozice, což ovšem nelze přičíst relativní spokojenosti voličů s jejich působením ve Špidlově kabinetu, na to ani vstup Miroslava Kalouska do čela strany nestačil. Lidovci mají zkrátka s komunisty nejpevnější voličské jádro, v prognózách fakticky nic neztratili ani nezískali. Krach Unie svobody v evropských volbách bude pro vládní koalici dvojnásob nepříjemný. Především půjde o potvrzení neúspěchu koaliční proevropské politiky, neboť koalice nedokázala voliče přesvědčit o tom, že právě její styl může Česku v Evropě něco přinést. Předseda Unie svobody a vicepremiér Petr Mareš v rozhovoru pro BBC navíc otevřeně přiznal, že vláda neudělala dost pro to, aby voliči věděli, co mohou od Evropského parlamentu očekávat a co budou poslanci vůbec dělat. Mareš ale zároveň řekl, že totéž měla dělat opozice. Pravda, opozice se v této bohulibé činnosti také příliš neunavila, ale narozdíl od dvou vládních stran ji to nestálo preference. Větší část volebního propadu je nicméně nutné přičíst nevýrazné vládní politice. Nespokojení jsou nejen lidé s nižšími příjmy, ale nespokojeni musejí být i lidé, kteří od vlády čekali silnější reformní proud. Evropské volby, pokud za osm dní průzkumy prudce neuhnou, budou první velkou událostí, kde za to vláda dostane tvrdě za vyučenou. Koalice na to bude muset zareagovat, ani možný odchod Petra Mareše z nejvyššího postu ve vedení unionistů nemusí znamenat rekonstrukci vlády. Koalice nemá mnoho možností, jak efektivně zareagovat. Předčasné volby si vzhledem ke špatným preferencím nemůže dovolit, vládu ve dvou nebo jednobarevnou vládu by zase neunesla ČSSD. Nejpravděpodobnější variantou vývoje tedy je, že unionisté zůstanou ve vládě a pojede se dál. Teprve velký neúspěch ČSSD v krajských a senátních volbách může být pro současnou Špidlovu vládu opravdovou konečnou. Rozhodnutí ale bude nakonec čistě na sociální demokracii jako největší vládní straně. Po ukončení marginalizace Unie svobody a přepokládaném udržení tradičně silné pozice lidovců v krajích, by to byla právě sociální demokracie, která by k takovému kroku měla jako jediná vládní strana skutečně pádný důvod. To kvůli sebezáchově v parlamentních volbách. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||