Miloš Rejchrt evangelický farář

Jednoznačně ano, vždyť křesťanství je „vzorec bytí evropské civilizace", čtu v novinovém komentáři pod víceznačným titulkem "Křesťanská polévka Evropy".

V témže čísle téhož deníku poutá mou pozornost titulek "Místo v rytířském řádu skončil Sergej ve vazbě".

Z článku se dozvídám, že ukrajinský podnikatel a majitel realit na Teplicku byl při policejní razii zatčen, obviněn z obchodování s lidmi a ze zločinného spolčení.

O den tak propásl pasování na rytíře pravoslavného řádu sv. Konstantina a Heleny, kterého se mu mělo dostat za pomoc sociálně potřebným a štědrost vůči církvi.

Život však jde dál, dočítám se: "Prostitutky se do ulic a výloh vrátily hned druhý den po zátahu. Němci totiž měli svátek a tak lehké děvy nechtěly přijít o zákazníky".

Potvrzuje se mi tak, co tuším: v srdci křesťanské Evropy jsou i pro lidi s novinářským, tedy humanitním vzděláním, Svatodušní svátky čímsi neznámým, jenom jakýmsi svátkem Němců a pro jmenované pracovnice navíc dnem navýsost pracovním.

Též ideál rytířství může v sobě skrývat ledacos. Zkrátka ten náš evropský eintopf obsahuje všelijaké ingredience a některých žádoucích se mu nedostává..

Zasluhuje vůbec naše civilizace označení "křesťanská" ?

Život Evropanů stále ještě strukturují svátky, upomínající na život Ježíše Krista. I když u nás na svatodušní pondělípracovnívolno není, Vánoce a velikonoce se zakořenily tak silně, že si je neopovážili zrušit ani komunisté.

O to méně si troufli na neděli, památeční den Kristova vzkříšení, zavedený r. 321 císařem Konstantinem, do jehož rytířského řádu měl být pasován pasák Sergej.

Již ale samo jméno císaře Konstantina připomíná, že křesťanství jednotným vzorcem bytí evropské civilizace nikdy nebylo.

Některými křesťany byl a dodnes je císař Konstantin veleben - jinými zatracován, že vylil do církve jed, když její duchovní autoritu napojil na moc světskou a z monogramu Kristova učinil znak císařských armád.

Evropská civilizace nepochybně byla silně ovlivněna konstantinovským křesťanstvím v různých jeho podobách, ochotou trestat kacíře ve jménu jedné pravdy a jedné říše, vést války proti jinověrcům i stejnověrcům a na obou stranách se cítit Božími bojovníky.

Takzvané křesťanské kořeny jsou jednak hodně různé, jednak se jich může dovolávat kde kdo, a třeba antisemitům nelze vyčíst, že úplně neprávem.

Nechyběli ovšem ani skuteční světci, úžasné postavy, které porozuměly Kristu jako knížeti pokoje a dokázaly svou činorodou vírou poznamenávat svět kolem sebe.

Jenže ti to nikdy neměli uvnitř civilizace dovolávající se Kristova jména lehké, asi proto, že Kristus řekl, že jeho království není z tohoto světa a civilizace jsou z tohoto světa.

Evropské civilizaci se po dlouhých bojích povedla výtečná věc, oddělení světské moci od duchovní autority, politiky od náboženství.

Kéž to tak zůstane, aby křesťané mohli svobodně vyznávat Krista a politika Evropská unie hájila svobodu, rovnost, a nebránila bratrství.

Kristus dodnes je živým kořenem pro lidi, kteří v něj věří, nadšeni jeho Duchem živé ovoce Ducha nesou. Sotva může být kořenem pro stát či soustátí, tam se stává pouhým kořením. Je -li polévka zkažená, ani vzácné koření ji nezachrání.