BBCCzech

Pražský Vrchní soud před několika dny zrušil rozsudky soudu nižší instance, na jejichž základě se bývalý televizní ředitel a stávající senátor Vladimír Železný dovolával vlastictví majoritního podílu ve společnosti CET 21, která vlastní vysílací licenci. Vladimír Železný včera novinářům řekl, že rozsudek ještě nedostal, ale stále věří, že nakonec se svými nároky uspěje.

Kdyby chtěl člověk bezezbytku porozumět všem souvislostem a právním detailům ve sporech kolem vlastnictví televize Novy, musel by to mít jako práci na plný úvazek s dvanácti až čtrnáctihodinovou denní pracovní dobou.

Bývalý ředitel, senátor a kandidát na poslance Evropského parlamentu Vladimír Železný to velmi dobře ví - a taky se té komplikovanosti naučil bravurně využívat a pokud to jde, tak ji prohlubovat.

Podle všeho je Železnému zcela jasné, že majoritní podíl v licenční společnosti CET 21 už mu nikdy nebude patřit, a tím, že říká na veřejnosti věty typu "mám k Nově mnohem blíž, než ti, kdo jsou nyní v médiích označováni za vlastníky", které pak noviny ochotně tisknou na předních stranách, primárně sleduje něco docela jiného, než návrat do televizního byznysu.

Jistě, jde mu o peníze, ale také je pro jeho politickou kariéru velmi důležité, aby neměl pověst podvodníka a manažera, který nezvládl své ambice, nýbrž pověst oběti dalekosáhlého spiknutí, která nepřestává bojovat za svá práva.

Loni v prosinci zamítl Městský soud v Praze kvůli formálním nedostatkům změny, které souvisely s převodem obchodních podílů v CET 21 a zahájil v tomto duchu zápisy do obchodního rejstříku.

Dalo se to interpretovat i tak, že majetkové poměry v televizi se vracejí do stavu, kdy Železný vlastnil 60 procent, a že tudíž finanční skupina PPF není majitelem televize. Železný udělal všechno pro to, aby rozhodnutí soudu maximálně zužitkoval jak v novinách, tak v jednáních s PPF.

Letos 27. května odvolací Vrchní soud rozhodl - alespoň to vyplývá z toho, co presentovali zástupci Novy -, že nižší instance neměla pravdu a vrátil jí věc k novému projednání, v němž musí zohlednit jeho závěry.

Z verdiktu Vrchního soudu vyplývá, že účast Železného v CET 21 skončila před třemi lety. Rozsudek nicméně není pravomocný a v majetkových převodech v CET 21 je takový zmatek, že se soudní spory klidně mohou táhnout ještě dlouhá léta.

Logika a cit pro spravedlnost velí, že právo je na straně PPF, která TV Nova ovládá a zřejmě za ni zaplatila docela vysokou cenu - mimo jiné za Železného uhradila miliardový dluh, který měl u svých bývalých partnerů.

Železný je teď dlužníkem PPF a má na krku i další problém: zavázal se totiž, že nebude činit žádné kroky, které by vlastnictví PPF zpochybňovaly. Dohodu porušil, kvůli tomu čelí řadě žalob - a hrozí mu obrovské pokuty.

Trochu mu nahrává, že skupina PPF chce televizi prodat - a kdyby se mu dařilo spory protahovat kvůli různým nejasnostem a formálním chybám, mohl by mít teoreticky naději, že PPF dojde trpělivost a pokusí se s ním dohodnout, aby měla při jednáních se zájemci o televizi volné ruce.

Když tohle nevyjde, zbývá Železnému naděje, že uspěje v evropských volbách a vytvoří o sobě legendu co o člověku, pronásledovaném politickými odpůrci.

Proto neustále šíří věty jako "na začátku kampaně samozřejmě bylo Železného potřeba odstínit co možná nejdéle a nejdále," proto při každé příležitosti naznačuje, že po něm jde vládní garnitura, která se cítí ohrožena jeho schopnostmi, znalostmi i popularitou.

S politikem, který by mohl být obětí spiknutí politických nepřátel, se přece v kvalitních demokraciích vždycky zachází velmi opatrně - rozhodně daleko jemněji, než s normálním podnikatelem, který nechce platit svoje dluhy.