Tomáš Pavlíček redaktor BBC

Málokterý český politik vyvolává dlouho po své smrti tolik sporů jako někdejší československý prezident Edvard Beneš, od jehož narození uplynulo 28. května letošního roku 120 let.

Beneš realizoval Masarykovy plány

Na jedné straně je považován za jednu z opor české a československé státnosti, na straně druhé se mu předhazuje, že vydláždil cestu komunistům k moci a vyhnal zdejší občany německé národnosti.

O Benešových zásluhách v prvních letech Československé republiky, po roce 1918, nepochybuje prakticky nikdo, francouzského politologa Jacquese Rupnika nevyjímaje.

Masaryk měl vizi a diplomatem, který to provedl, byl Beneš Jacques Rupnik, politolog

"Jeho diplomatická role na všech poválečných dohodách, Versailles, Trianon i dalších je nezpochybnitelná. Masaryk měl vizi a diplomatem, který to provedl, byl Beneš," říká Rupnik.

Rupnik říká, že Beneš někdy hájil československé zájmy tak dobře, až získal pro Československo příliš, jak se ukázalo třeba v případě problémů maďarské menšiny na Slovensku.

Jedním dechem však dodává, že ostatní středoevropské země v té době neměly vyjednavače podobného formátu.

Mnichovské trama

Edvard Beneš byl podle historiků diplomat spíše jen do dobrého počasí. První náznaky bouřky na mezinárodním poli či tichý rozklad versaileského systému v letech 1933 - 34 například považoval za anomálii a tedy ignoroval.

Všechny excesy druhé republiky byly důsledkem Mnichova. Mnichov zlomil charakter Ivan Medek, novinář Kniha historiků přibližuje období tzv. druhé republiky

Když musel doma převzít po Masarykovi roli státníka, podle mnohých ji neustál.

Podle odborníka na první československou republiku historika Antonína Klimka ale například na mnichovském selhání nesl Beneš vinu jen částečně:

"Vzdala to vláda a parlament, generálové říkali, ať rozhodne vrchní velitel," říká historik. Podle Klimka se Beneš nemohl kolem Mnichova opřít ani o jasnou veřejnou podporu:

"J21. září, kdy bylo Československo tlačeno velmocemi k ústupku, byl národ aktivní. Ale před Mnichovem, 28. a 29. září, to už bylo jiné," říká Klimek s poukazem na tehdejší dopisy československých vojáků.

Mnichovské trauma od té doby určovalo prakticky všechny Benešovy kroky. Pochopil, že po válce bude hlavní velmocí ve střední Evropě Sovětský svaz.

Stalina podcenil

Po návratu do Československa v roce 1945 Beneš na Staroměstském náměstí v Praze prohlásil:

Alianční smlouvy se Sovětským svazem si vysoce ceníme a budeme ji vždy duchem i literou plnit stejně, jako Sovětský svaz sám Edvard Beneš

"Neztratil jsem nikdy podporu Velké Británie, počítal jsem s určitostí s pomocí Spojených států a s absolutní jistotou jsem věřil, že ať se stane co stane, Sovětský svaz se do války dostane a půjde proti nacismu, tudíž po linii, kudy musíme jít my, děj se co děj."

Následovalo volání z davu "Ať žije Sovětský svaz" a pak Beneš dokončil svůj projev slovy, že Sovětský svaz a svět Západní Evropy se dohodnou a dohodnout musí.

"Vraceje se z exilu a z války, můžeme říci svému lidu, že jsme uhájili místo českého lidu, mezi národy ostatními," dokončil prezident.

Beneš měl za to, že spoluprací se Sovětským svazem se podaří získat Čechoslovákům výhodu. Koneckonců, bral v potaz to, že se Poláci rozhodli pro opačný postup a nic z toho nevytěžili.

"Máme svou alianční smlouvu se Sovětským svazem. Vysoce si ji ceníme a budeme ji vždy duchem i literou plnit stejně, jako Sovětský svaz sám," prohlásil na vlnách BBC.

Jak řekl, Sovětský svaz si přeje Československo jako spojence věrného, ale neodvislého, pevného a prosperujícího. Podle předsedy Sdružení bývalých politických vězňů Stanislava Stránského ale Stalina podcenil:

"On, neznalý bolševismu, se poddal myšlence pomoci ze strany Sovětského svazu a ten z něj udělal kašpárka. Sovětský bolševismus ho osedlal tak, že rok 1945 nezvládl," míní Stránský.

Okleštěná demokracie

Stránský vzpomíná, jak po válce pracoval u Hradní stráže a když přijel Beneš, poslali české vojáky pryč a nastoupilo NKVD.

Beneš podle Stránského ale v poválečné době nemohl národu říct, co Rusové v zemi udělali, protože z toho vznikla další válka.

Podle historiků Beneš vybojoval československé demokracii aspoň tříletý poválečný život. Byla to demokracie omezená, bez opozice, na místo občanského principu Masarykova postavil princip etnický a podílel se na vyhnání sudetských Němců.

Jak ale říká Antonín Klimek, ať už v Mnichově nebo v únoru 1948, se československý stát dostal do dějinných pohybů takové síly, že jim tak nebo tak prezident menší středoevropské země nemohl čelit:

"Beneš říkal, tady jde o bytostnou podstatu národa. Buď budeme riskovat, nebo se dočasně skloníme a pak budeme sbírat bohaté dividendy historie," říká Klimek.

Podle něj si Beneš přitom neuvědomil, že tím láme páteř národa. "I kdyby si to však uvědomil, co mohl dělat?" dodává historik.

Oslavovaný i zatracovaný

Vztah ke druhému československému prezidentovi se měnil i po listopadu 1989.

Na rozdíl od tehdejší generace disidentů, která mu přikládala zodpovědnost za komunistický marasmus, ho nedávno poslanci ověnčili gloriolou kvůli bojům o dekrety.

Češi do Beneše většinou promítají své vlastní prohry nebo si ho berou za štít nacionalismu. Osobnost Edvarda Beneše na realistickou bilanci svého přínosu Československu ale teprve čeká.