Viktor Šlajchrt redaktor týdeníku Respekt a literární kritik

Nejspíš se to opravdu říkalo, ale nebýt pobavených špílců na adresu reptajících staromilců, snad bychom o nich ani nevěděli.

Aféry, skandály i politické nevraživosti z éry první republiky zavál čas a na školách se dnes děti víc dozvědí o šprýmech Osvobozeného divadla či manifestech avantgard.

"Tohle za císaře pána nebývalo," si nešeptaly jen černožluté stvůry tesknící po nadvládě Vídně. Občas si tak povzdechl i leckterý spořádaný občan, který si ještě pamatoval, jak úzkostlivě císař pán dbal na zákonnost a pěstování obecně sdíleného smyslu pro právo.

Nové republikánské elity si totiž své kariérní i hospodářské pozice často upevňovaly na úkor právního cítění větší části společnosti. Zákon sice v zásadě respektovaly, ale spíš jako partnera nebo soupeře, s nímž se to dá chytře sehrát, aby se našinec dostal k nějakému tomu zbytkovému statku.

Nade Hradem, pode hradem, kradu, kradeš, kradou, kradem, zpívalo se tehdy také, k nám ovšem dolehly optimističtější písničky.

Pokud dnes občan sleduje mediální odlesky nejvýznamnějších soudních sporů z hospodářské oblasti, přemýšlí zpravidla hlavně o tom, co si o nich má myslet. Vezměme kupříkladu Diag Human.

Jeho majitel je vytrvale označován za mezinárodně hledaného podvodníka, ale zároveň se dozvídáme, že na českém státu zřejmě oprávněně vysoudí několik miliard, poněvadž jeden ministr někdy před dvanácti lety označil jeho firmu za nedůvěryhodnou.

Vždyť měl pravdu, usoudí laik, firma mezinárodně hledaného podvodníka přece nemůže budit důvěru. Zasvěcení odborníci ovšem dávají žalobci za pravdu a doporučují rychle zaplatit, co požaduje, aby se ušetřilo aspoň na úrocích. Vědí víc než my?

Majitel firmy třeba není takový podvodník, jak je líčen, stát se také mohl dopustit něčeho horšího, než přiznává, ale pokud máme správné informace, pak je na tom nejhůř samo právo.

Jádro pudla tkví možná v tom, že justice za pomoci veškerých zapeklitostí právní vědy řeší složité případy, o nichž média na přání publika musí naopak referovat stručně a stravitelně, aby bylo hned jasné, komu fandit.

Pak ovšem soudní projednávání leckdy působí jako mariáš, při němž je obecně sdílený smysl pro právo vytrvale přebíjen podezřelými triumfy z rukávů.

V minulém století se ukázalo, jak fatálně křehké je právní cítění společnosti. Neumí prohrávat, raději rezignuje. I to ostatně dopomohlo k nastolení komunistického bezpráví.

Když dneska občas slýchám v krámech, na ulici či po hospodách povzdechy, že tohle za Husáka nebývalo, neubráním se lehkému mrazení v zádech.