BBCCzech

Čeští voliči se mohou při volbách do Evropského parlamentu rozhodovat mezi dvěma nezávislými hnutími - Hnutím Nezávislí, které vede senátor Vladimír Železný, a Sdružením nezávislých kandidátů, jejichž lídrem je senátor Josef Zieleniec. Obě uskupení se přitom nevzájem obviňují z parazitování na své popularitě.

Současný spor mezi různými, řekněme, odrůdami nezávislých se často vykládá jako spor o potenciálně výnosnou "značku". A je pravda, že nezávislí dokázali i v minulosti získat množství hlasů, které sice nestačilo na parlamentní zastoupení, nicméně zajistilo hnutí přežití.

S tím, jak řady teď již dvojích českých nezávislých rozšířily známé "těžké váhy", se jejich šance na úspěch zvětšují. Nicméně vraťme se k té lukrativní etiketě.

Slovo "nezávislý" jistě může v řadách voličů asociovat jakousi nepošpiněnost dosavadní českou politikou, nepropojenost s rozhodujícími klany. V té souvislosti je asi možné vznést dotaz, zda právě lídři obou nezávislých kandidátek - Josef Zieleniec a Vladimír Železný - představu takovýchto nově příchozích a neokoukaných tváří mohou naplnit.

To je ovšem jen jeden - a možná ten méně důležitý - paradox, který se pojí s užíváním slova "nezávislý" v předvolebním boji. Jakou nezávislost a na čem by totiž měly obě skupiny přinést? A jaká nezávislost je vlastně v rámci českého ústavního systému možná?

V Česku se - jak známo - volí poměrným systémem, kdy se na jedné kandidátce o hlasy voličů uchází několik lidí. Co to znamená, že jsou kandidáti nezávislí - přijmeme-li rozšířenou interpretaci výrazu "nezávislá osobnost"?

Jsou to lidé, kteří nejsou vyhraněnými stoupenci nějaké konkrétní politické ideologie - mají, jak se říká, "svůj pohled na svět".

To může znamenat dvě věci: pokud člověk volí nezávislou kandidátku, víceméně rezignuje na to, že jeho volba by kromě personálního obsazení zákonodárného sboru, do nějž se volí, mohla ovlivnit i způsob, jímž ten sbor rozhoduje. U "nezávislých osobností" se přece nedá očekávat nějaká programová jednota.

Stručně řečeno - volič, který chce dosáhnout, dejme tomu, snížení daní, při volbě tradičně pojaté nezávislé kandidátky v poměrném systému volí více lidí, jejichž názory na otázku daní jistě budou různé - nejsou přece svázáni nějakou stranickou ideologií.

Pokud by totiž mezi těmi nezávislými osobnostmi existovala nějaká v politice prosazovaná programová jednota, tak v čem by pak měla spočívat ona nezávislost?

Hnutí Nezávislí, za které kandiduje Vladimír Železný, jakoby si tenhle paradox uvědomovalo. Sice jakýsi program má, na druhou stranu je natolik obecný, že se z něj těžko dá odvodit představa nějaká politická linie, kterou by jeho zástupci měli v Evropském parlamentu prosazovat.

Hovoří se v něm především o prosazování zájmů českých regionů, těžko posoudit, jak toho Nezávislí, kteří v mnohasetčlenném sboru budou představovat v pro ně nejlepším případě tříčlennou frakci, budou chtít dosáhnout.

Josef Zieleniec o Sdružení nezávislých kandidátů, za nějž kandiduje, hovoří jako o možném zárodku nějakého konzervativně liberálního uskupení. To ovšem naznačuje jakousi možnou budoucí programovou jednotu, jak s ní souvisí ta dnešní nezávislost?

Nakonec se ukazuje, že spor mezi dvojími českými nezávislými je svým způsobem bezpředmětný. Slovo "nezávislý" může v české politice znamenat prakticky cokoliv, nebo také vůbec nic. Z tohoto hlediska jsou nezávislí vlastně všichni.