Ondřej Štindl analytik BBC

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová naznačuje možnost otevření množství korupčních kauz na českých radnicích.

Ministerstvo vnitra do toho přichází s návrhy dalšího přitvrzení v boji proti korupci, kromě zpřísnění kritérií pro práci ve státní správě přináší i značné posílení pravomocí státních orgánů.

Policejní ofenzíva jistě může mít alespoň psychologický význam - fakt je, že právě fotbal je - ať už právem nebo neprávem - považován za jednu z jakýchsi bašt nepostižitelné korupce.

Už jen způsob, jakým fotbalový svaz reagoval na případ amatérského hráče Váni, který byl potrestán za to, že zveřejnil fakta o korupci v nižších soutěžích, svědčí o tom, že někteří lidé žijí v přesvědčení o vlastní neprůstřelnosti.

Ti, kdo chtějí proti korupci skutečně vážně bojovat, by ale měli mít představu, co takový boj také může přinést

Že se to ukázalo jako mýlka, může působit jako velmi dobrá zpráva. Zatím jen může - nikde není psáno, že současná fotbalová aféra nebude jen další v řadě humbuků, v nichž se poté, co byla vyvolána velká očekávání, zas až tak moc nestane.

Podobný osud může mít celá současná protikorupční ofenzíva. Nepřeslechnuty by měly být i hlasy, které volají po tom, aby důsledné protikorupční kůře byly podrobeny především ty instituce, které boj s korupcí mají samy na starosti.

Ale i kdyby bylo momentální dění skutečnou předzvěstí nějakých skutečně zásadních úderů proti korupci v Česku, zůstávají nějaké málokdy vyslovené otázky.

S jistou mírou nadsázky řečeno - útok proti korupci je útokem na český způsob života. Korupce se stala jeho součástí dávno před rokem 1989 a není divu, že se přenesla i do nových poměrů.

Rozhodnout zda, korupční chování je úchylkou od normy nebo normou může dnes být v některých sférách docela problém. Pokud tedy dnes někdo vyjadřuje odhodlání korupci skutečně vymýtit, mluví o revoluci. Proč?

Jestliže je nějaká sféra společnosti hluboce zasažená korupcí, jistě nefunguje průhledně a podle pravidel zákona. To ale neznamená, že funguje bez pravidel - má svoje, i když samozřejmě zvrácená, existuje v ní i nějaká - pohledu veřejnosti jistě skrytá - průhlednost. Pokud chceš něčeho dosáhnout, dáš člověku XY tolik a tolik, časem si na to všichni zvyknou, respektive musejí.

Jenomže když nějaká pravidla - jakkoli amorální - přestanou platit, musí také přijít nějaké období zmatku a nejistoty.

Fotbalová kauza je toho docela výstižným příkladem - co by se vlastně s ligovým fotbalem mělo stát, pokud by vyšlo najevo, že v něm uplácejí téměř všichni. O tom se dnes nikomu moc nechce mluvit, možná i proto, že to také nikdo neví.

Navíc - dějiny revolucí znají až příliš mnoho příkladů toho, jak se ideály vyšité na revoluční zástavy, během jejich uskutečňování mění ve svůj protiklad. Ti, kdo hovoří o rázném postupu proti korupci by tedy měli vědět, že hypotetické vítězství v tomto boji zdaleka nemusí být událost jen radostná.

To jistě neznamená, že by se společnost měla řídit hamletovskou poučkou a držet se zla, jež zná, než aby utíkala, k tomu, o němž není zpráv. Korupce pro společnost představuje vážné nebezpečí, třeba proto, že zásadně snižuje její schopnost vzdorovat různým jiným hrozbám.

Ti, kdo chtějí proti korupci skutečně vážně bojovat, by ale měli mít představu, co takový boj také může přinést.