Jaroslav Jírů publicista

Prostředí, do něhož mne, bezbranného vrhli, mne úplně zdrtilo. A tak jsem se upjal ke své milované vědě, totiž historii, a začal ten nový svět kolem sebe analyzovat metodou Karla Marxe. A vidíte, ono to docela šlo!

Důstojníci, to byli feudálové, nafoukaní, většinou nevzdělaní a pyšní na své výsady. Obědvali zadarmo v kantýně a bažanti-zedníci jim opravovali domy.

Mazáci z druhého ročníku, to byla klasická buržoazie. Nesnášeli feudály, ale stejně opovrhovali ubohým proletariátem z prvního ročníku. To byli opravdoví pariové. Léčili si na nich bezostyšně své komplexy a honili je od rána do večera.

Když se pak rok s rokem sešel, pozoroval jsem-stále podle Karla Marxe-přerod vykořisťované třídy ve vládnoucí, který vousatý klasik zvláště podrobně popsal.

Už několik týdnů před nástupem nových branců se vojáci prvního ročníku těšili na to, jak nastoupí noví bažanti a oni si na nich smlsnou. Věděli, že se zbaví věčně špinavých rajónů a budou moci konečně také oni na někoho křičet a někomu vládnout.

Ještě to všechno měli v čerstvé paměti, nezapomněli na nic a už se nemohli dočkat. Ochotně zaujali ještě teplá místečka po mazácích, kteří odešli do civilu, vžili se bez nejmenšího ostychu do jejich mentality a pokleslého způsobu myšlení.

Na tyhle zážitky jsem si vzpomněl nedávno, když jsme se chystali vstoupit do Evropské unie. Denně jsem slýchal a četl, že jsme chudí a ti bohatí zazobanci z Německa, Holandska, Francie nás tam, ubožáky, nechtějí.

Že se ani trochu nestydí za svou lakotu! Jak mohou být tak necitelní a nechtít se s námi rozdělit! Mají vůbec srdce? Vždyť mi toho tolik zase nechceme, jen si trochu přisednout k tomu bohatě prostřenému stolu! Jsme přece všichni Evropané, no ne?

A pak přišel 1. května ten přerod. Sláva, už jsme tam! Raději bychom tam vklouzli sami nanejvýš se Slováky, Poláky a Maďary, ale co se dá dělat. A slyším první nesmělé úvahy o tom, co s těmi ostatními.

Prosím vás, kdo by o ně stál! Bulhaři, Rumuni, vždyť jim čouhá sláma z bot! Nezanášejme do naší Evropské unie - jak pěkně to zní, že - nějaké balkánské moresy!

Ostatně Evropa končí v Budapešti, neříká se to? Jen ať si pěkně počkají! Případně jsme ochotni připustit, že by u nás mohli pracovat, ale musí se chovat slušně a poslouchat, jako správní auslendři!

Miloslav Ransdorf by měl ze mně radost. Nezapomněl jsem na něj úplně, na toho Karla Marxe! To, jak popsal určité historické přerody, v zásadě platí.

A my si můžeme v této chvíli připadat jako lékař, který zkouší některé choroby přímo na vlastním těle. Jen abychom na to nezahynuli, je to mimořádně nakažlivé!