|
Aktivně, ale na místě | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Zpráva o stavu lidských práv v minulosti vyvolávala kontroverzní reakce zejména kvůli pasážím, v nichž se pojednávalo o azylovém systému a diskriminaci romské menšiny. Česká republika za to byla často kritizována Evropskou unií, zejména porušování práv Romů se stalo evergreenem pravidelných hodnotících zpráv. Letošní Zpráva o stavu lidských práv v České republice je v těchto místech zdánlivě mírnější, lze-li tak označit zjištění, že k žádnému velkému pokroku během roku nedošlo, i když se hodně udělalo například pro terénní práci v romské komunitě. Už řadu let se experti shodují v tom, že změnu může přinést jedině podpora vzdělávání romských dětí, jenže právě v této části zpráva konstatuje, že se během roku nic podstatného nezměnilo. Roste sice počet romských maturantů, ale školský zákon, který počítá se zrušením zvláštních škol a povinnou bezplatnou návštěvou posledního roku dětských školek, zatím schválen nebyl. A co hůř: ve zprávě se výslovně píše, že "přetrvává malý zájem samospráv jako zřizovatelů škol k přípravě romských dětí na základní školu či jejich přeřazování ze zvláštní školy do základní". V tomto ohledu vypadá pikantně snaha ministerstva školství, které se ohradilo proti původní verzi, v níž byl v souvislosti se zvláštními školami výrazně kritizován návrh školského zákona, jenž podle původní názoru zmocněnce pro lidská práva dál umožňuje faktickou existenci zvláštních škol, v nichž se hromadí romské děti. Ministerstvo i vláda teď vypadá navenek pěkně, ale co je to platné, když v obcích o integraci a vzdělávání romských dětí nemá skoro nikdo zájem. Není to žádné šokující zjištění, ale spíše varování do budoucna. Podobně je možné chápat popis současného systému přijímání cizinců, jenž patří k nejrestriktivnějším v Evropě. Je to možná pozůstatek strachu z pobytu sovětských vojsk, nebo snaha ochránit jistou etnickou jednolitost, kterou po odsunu sudetských Němců a rozpadu federace Česko dosáhlo. Každopádně zpráva o stavu lidských práv upozorňuje na to, že "čím více je omezována aktivní migrace, tím více se přistěhovalci tlačí do azylového řízení a zahlcují tak mechanismy vytvořené k pomoci skutečným uprchlíkům. A čím restriktivnější je regulace vstupu do té které země či soustavy zemí, zaměřená na zabránění vstupu osobám z 'problematických' států, tím větší je pravděpodobnost, že se tam oprávněný uprchlík nebude moci dostat jinak než nelegálně." Jinými slovy: sama restrikce nic neřeší. Česko v tom není samo. Také řada zemí unie v posledních letech přitvrzuje imigrační zákonodárství, přičemž ovšem stejně jako Česko přiznává, že bez přílivu cizinců se jejich společnost kvůli nízké porodnosti v budoucnu neobejde. České vládě v tomto směru chybí strategie, pravicová a jediná potenciálně vládnoucí opozice má jasnější vizi, kterou nedávno v tisku pěkně popsal místopředseda ODS Petr Nečas, když volal po větší ochraně hranic. Ministr vnitra Stanislav Gross také nepatří k otevřeným typům. Ergo - naděje, že v budoucí zprávě o stavu lidských práv budou o imigrační politice napsány uspokojivější věty, není příliš vysoká. Snad aspoň to vzdělávání romských dětí... |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||