Adam Drda analytik BBC

Všichni vyšší funkcionáři od Miroslava Ransdorfa, přes Grebeníčka až po Václava Exnera jsou spjati odpudivou ideologií, hromadami lží a výrazně nestoudnou demagogií.

Nový předseda by mohl do polistopadového vzestupu KSČM "příznivě zasáhnout" (myšleno příznivě pro společnost) jen v jediném případě: kdyby to byl člověk nepříliš šikovný a nepříliš praktický, kdyby byla naděje, že se mu strana rozsype pod rukama, kdyby se v ní mezi různými frakcemi začalo bojovat o vliv.

Na to si ale komunisté zatím dají pozor, příklad sociální demokracie po odchodu Miloše Zemana je čerstvý a příliš varovný.

Komunisté se omluvili mnohokrát a vůbec nijak je to nezměnilo Adam Drda, BBC

Má tedy VI. sjezd KSČM vůbec nějaký význam? V jednom ohledu by mít mohl: podle všeho mu bude věnována patřičná mediální pozornost, což - snad - povede k dvojímu výsledku.

Za prvé, že se čeští žurnalisté začnou o popisovaný extrémně-populistický útvar konečně pořádně zajímat, a za druhé, že začnou zachycovat jeho skutečnou podobu a pravidelně ji předkládat voličům.

O ty hlavně jde: zestárlá členská základna KSČM se postupně výrazně zmenší, což se plynule děje už přes deset let; mnohem důležitější však je, aby nenarůstal počet těch, kdo dávají komunistům hlas, v řadě případů možná bez jasného vědomí, čemu vlastně pomáhají ve vzestupu, jen ze vzteku na dosavadní politické garnitury.

Ve vztahu ke KSČM je dobré zbavit se jakýchkoli iluzí. Není to "moderní demokratická strana" - je to především strana, která se naučila pohybovat v demokratickém systému a využívat jeho nedostatky.

Není to společenství, které by se mohlo svou "tvrdou rukou" vypořádat s různými nespravedlnostmi, jimiž svobodné společnosti vždycky v různé míře trpí - KSČM chce svobodnou společnost pokud možno zrušit a nahradit ji společností unifikovanou, na tom se ani necelých patnáct let po listopadu 1989 nic nezměnilo, největším nepřítelem pro stranu zůstává "kapitalismus" a sociální (rozuměj) "třídní" nerovnost.

Je taky celkem užitečné přečíst si komunistické programové materiály: pod občasnými nátěry moderních ideologií a termínů, na které se má nalákat levicová mládež (různé kritiky globalizace, podpora ekologických aktivit atd.) zřetelně vykukuje staré známé přesvědčení, že stát má organizovat takřka veškeré lidské činnosti, od kultury přes školství a mediální sféru až po ekonomiku.

Navíc kdyby se všechny sliby programu realizovaly, státní hospodářství by se v poměrně krátké době zhroutilo.

Často se říká, že vedení KSČM má dvě tváře, jednu obrácenou dovnitř, k členské základně a k funkcionářům - a druhou, o něco málo mírnější a obezřetnější, pro voliče a pro "nekomunistickou" veřejnost.

Tu vnitřní tvář mohou reprezentovat třeba následující citace z jedné komunistické brožurky, zachycující výroky z nedávné teoreticko-politické komunistické konference.

Například poslanec Stanislav Grospič zde říká: "Bude tedy na nás, aby VI. sjezd byl nástupem znovuvytváření podmínek pro realizaci komunistického programu, to znamená programu, který bude vycházet z třídního složení společnosti, bude chápat sociální potřeby lidí, bude na druhé straně chtít změnit tuto společnost a bude pro to vytvářet podmínky, ať na půdě legální, to znamená parlamentní činnosti, v činnosti zastupitelstev, tak samozřejmě někdy i na hraně zákona."

Výroky méně známých členů KSČM jsou podobně pozoruhodné, například: "Jestli se tudíž jako strana budeme chtít dopídit objektivní analýzy našeho selhání - abychom se marxisticky poučili - budeme muset sáhnout pro metodiku nejen k Marxovi a Leninovi, ale také po Stalinovi, Dimitrovovi, Gottwaldovi, Fidelovi, řeckým komunistům a učit se i u dalších" (autor výroku je Miroslav Bělohlávek).

Na závěr snad jen stručná poznámka: občas se dává najevo, že hlavní podmínkou přijatelnosti KSČM je její omluva za zločiny, spáchané v minulosti, od února 1948.

Je to nesmysl: komunisté se omluvili mnohokrát a vůbec nijak je to nezměnilo. Těm omluvám nepřikládají žádnou váhu, vyslovují je s asi stejnou procítěností, jako člověk říká sousedovi, že včera večer pršelo.

Účel světí prostředky - formální omluvy za "excesy systému" komunistům rozhodně nebrání v obdivu k největším bolševickým hrdlořezům.