Tereza Brdečková filmová kritička

Autor před začátkem upozornil, že film je určen těm opravdu nejmenším dětem. Když dílo skončilo, Trnka se obrátil k sousedovi a tiše prohodil: "Takhle malý děti snad ani nejsou."

Pocit, že ze mně někdo dělá nesvéprávného blbečka, mám prakticky celý život. Za komunistů jsem s ním ale neměla problém, protože šlo o hru s jasnými pravidly: byl tu oficiální svět prezentovaný komunisty, a ten byl k nevíře naivní a nepřijatelný. Paralelně vedle něj ležel svět skutečný.

Ten byl sice chmurný, ale bylo v něm místo i pro záblesky původního myšlení, inteligence a poezie. Nestál za mnoho, ale byl to autentický svět zralých a dospělých lidí. Ne že by se mi po té době stýskalo, bože chraň.

Nechci žít ve světě, který produkuje už jen obrazy otlemených teenagerů

Chci jen říci, že také dnes, v plném slunci občanské svobody, mívám většinou dojem, že někdo mocný silně podceňuje mou inteligenci, a že vlastně nechápu proč.

Pustím si rádio nebo vyjdu na ulici, a okamžitě si připadám jako oběť světa dobře stavěných mladých mužů a žen. Lascívně se na mě zubí z billboardů a obrazovek. Snaží se mě přesvědčit, že mám být jako oni. Nabízejí mi věci, které už mám, nebo o které nestojím, a jiné, jimž vůbec nerozumím.

K těm posledním patří třeba americký seriál Přátelé a všechny, které se mu podobají. Nerozumím jim, protože stále čekám, že se v nich něco zajímavého přihodí, ale nikdy k tomu nedojde.

Za vrcholnou urážku divákovi inteligence pak považuji přidaný smích, který v sitcomech ohlašuje, že došlo k něčemu vtipnému. Myšlenku přidaného smíchu lze vyjádřit i slovy: nestyďme se za svou tupost, je normální.

Starosti mi dělají dvě věci: za prvé, ten, kdo tolik pitomosti do života vnáší, je anonymní. Říká se, že je to neviditelná ruka trhu, jenže ruka, třebaže neviditelná, vždycky někomu patří.

A za druhé, a to je daleko horší, umělý svět, který vybudovali komunisté, nebral nikdo vážně. Nikdo se nedomníval, že Lenin je věčný, mléko zdravé, a Sovětský svaz náš největší přítel. Zatímco dneska mnoho lidí upřímně věří, že když si něco nového koupí, změní to jejich život.

Nic proti ruce trhu, chápu, že je základem systému, který se osvědčil. Táži se jí ale: milá ruko, je opravdu nutné zacházet s námi spotřebiteli, jako kdybychom neměli mozek? Nedá se honba za ziskem provozovat důstojněji? Nechci žít ve světě, který produkuje už jen obrazy otlemených teenagerů.

Věř mi, že také chytří lidé si často potřebují něco koupit. Proto tě prosím, aby ses zamyslela nad svými produkty v oblasti reklamy a zábavního průmyslu. Tvé průzkumy a čísla nejsou všechno a budeš-li takhle pokračovat, změníš svobodný svět výrazně k horšímu.

Je to jako s tím kresleným filmem pro příliš malé děti. Kapitáni reklamy a zábavního průmyslu jsou pevně přesvědčení že vycházejí vstříc přání obyčejných lidí.

Já si ale myslím, že je především těší moc a manipulace, a že takhle obyčejní lidé snad ani nejsou.