Ivan Klíma spisovatel

Začalo to všechno sovětskou okupací. Dosazené vedení země a strany vydalo zákazy, které postihovaly velkou část české kultury a zvláště literatury. Skoro všichni významnější čeští spisovatelé nesměli publikovat, jejich knihy byly staženy z knihkupectví, hry z repertoáru divadel.

Tehdy se objevil švýcarský nakladatel nebo přesněji zaměstnanec nakladatelství Bucher a stihl ještě uzavřít legální smlouvy s celou řadou českých spisovatelů a pak začal jejich knihy vydávat.

Nebylo to snadné rozhodnutí vydávat knihy autorů, z nichž většina byla v zahraničí zcela neznámá a ani jeden nemohl přispět k tomu, co se nazývá publicity, tedy přijet předčítat z nové knihy, poskytovat novinám či televizi rozhovory. Seděli totiž všichni doma zbaveni možnosti přejet hranice.

Navíc, když komunistické úřady zjistily, jakou podvratnou činnost to švýcarský nakladatelský redaktor vyvíjí, zakázali mu vstup do Československa a vyslali donašeče a spolupracovníka STB Řezáče, aby pronikl do nakladatelství, zjistil o něm všechny informace a po návratu do republiky jej zostudil.

Nebylo také snadné doručit autorům tolik honoráře, které pro ně znamenaly poklad. Legálně poslané je totiž úřady prakticky celé zkonfiskovaly. Nakladatel tedy musel najít nenápadného a spolehlivého člověka, který by je vozil do Československa.

Našel ho (i to zní trochu pohádkově) v osobě kantonálního ministra, civilním povoláním uměleckého kováře, který obětavě a pravidelně přijížděl do republiky, aby poklad doručil.

Množství knih od českých autorů, které nakladatelství Bucher v období tří let vydalo, bylo zřejmě nad jeho možnosti, majitelka nakladatelství prodala a noví majitelé český program ukončili.

Umíněný redaktor se však rozhodl, že jej neukončí, nechtěl opustit české spisovatele v době nouze a podařilo se mu nalézt nové nakladatelství, tentokráte přímo v Německu, kam se svým programem přešel. Později vydával knihy českých autorů sám. Už se vlastně choval méně jako nakladatel a více jako přítel.

Tento přítel umožnil řadě českých spisovatelů, aby přežili dobu nejhoršího pronásledování jako spisovatelé, jejichž knihy existují nejenom v zásuvkách jejich stolů.

Začal jsem slovy, jimiž se uvozují pohádky, v pohádkách se neumírá, anebo aspoň neumírají dobří lidé. V životě tomu tak není - nakladatel Jürgen Braunschweiger minulý týden zemřel, bylo mu sedmašedesát let.