Petr Fischer analytik BBC

Efekt byl pozitivní, zákon podpořili občanští demokraté, kteří jinak přísně dodržují vyhlášenou nulovou toleranci všemu, co přišlo z dílny vlády nebo vládních poslanců.

Těhotná matka, která ví, že dítě nechce a ke všemu se bojí reakce okolí na své těhotenství, by podle návrhu mohla rodit daleko od domova.

Přednost může nakonec dostat jen jedno - biologie, nebo rodina

Lékaři by její osobní údaje, potřebné pro genetickou anamnézu dítěte, zanesli do speciální dokumentace, kterou by pak pečlivě střežil trezor ministerstva zdravotnictví a lidé, kteří by k dokumentům měli ze zákona přístup.

Podle odhadů by takové opatření mohlo zachránit ročně několik desítek až stovek dětských životů, o životě matek, které riskují porod bez pomoci v ústraní, nemluvě.

Jednoduché, jasné, prospěšné. A přesto se objevilo mnoho "ale", která na plénu sněmovny vznášeli především komunisté. Nemluvilo se o zdraví matky, ani o konkrétních dětech, jejichž šance na bezpečné zrození by se tím několikanásobně zvýšila.

Řeč byla o dítěti jako čistém subjektu práva, dokonce o subjektu mezinárodního práva, o dítěti, které má právo vědět, odkud vzešlo, jaká je jeho rodinná minulost, kdo byl jeho biologický rodič.

Právo viditelné biologické nitě bylo nadřazeno právu sociálnímu, aniž by před tím vůbec byla vznesena otázka - kdo je tu spíše rodič?

Ten, kdo dává život, nebo ten, kdo se o něj stará, kdo jej ve společnosti udržuje, kultivuje, kdo z něj teprve dělá skutečný lidský život.

Komunisté se při projednávání zákona o utajovaných porodech ve většině stavěli na stranu argumentu biologie, ale jakmile došlo na zákon o rodině, který by měl umožnit souhlas s adopcí předem, stáli už více na straně rodičovství sociálního.

Část sociálních demokratů, s výjimkou těch, kteří předem litují všech duší, jež stát pouští ze své ústavní kontroly, udělala totéž, jenom v opačném gardu.

Změna postoje by se dala pochopit, kdyby ovšem poslanci nestáli na jedné společné půdě - zákon o utajovaných porodech lze jen těžko odtrhnout od zjednodušení podmínek pro adopci novorozenců, které brzdí potřebný přechod dětí z ústavů do fungujících rodin (z více než dvou tisíc žádostí o osvojení byla loni uspokojena jen čtvrtina).

Přednost nakonec může dostat jen jeden - biologie, nebo společnost, rodina. Poslanecký návrh tento klíčový spor řeší snad uspokojivě.

Matkám, které už nechtějí být dále matkami, dává po souhlasu k osvojení dostatečnou šestitýdenní možnost, aby jakmile odezní všechny předporodní strachy a poporodní psychózy našly ke svému dítěti cestu.

Dítě ale přitom dostává nepoměrně větší šanci, že do společnosti vstoupí příjemnější rodinnou branou a nezbude na neosobní stát.

Biologii je učiněno zadost, přičemž sociální definice rodičovství dostává vyšší kredit. Mají snad takzvaní autentičtí levicoví poslanci něco proti...