Zdeněk Lukeš historik architektury

V Šanghaji rostou mrakodrapy jako houby po dešti, z deseti nejvyšších na světě jich tu je postaveno nebo se staví polovina a brzy tu bude podle amerického projektu dokončen nový rekordman.

Staré město rychle mizí pod lžícemi buldozerů. Nahradí ho internacionální architektura bez chuti a zápachu.

O tom, jak vypadala Šanghaj v roce 1907 a pak v roce 1926, svědčí dopisy dvou českých architektů, kteří působili v Japonsku a do Číny se v těchto letech vypravili.

Byli to Jan Letzel, který je dnes známý jako autor Průmyslového muzea v Hirošimě - jeho troska je mementem tragédie z roku 1945 -, a Bedřich Feuerstein, jenž se na Dálný východ vypravil o 20 let později.

Letzel popisuje šanghajskou exotiku v dopise, adresovaném svému učiteli Janu Kotěrovi, a Feuerstein píše příteli a kolegovi z Devětsilu Josefu Havlíčkovi. Obě tyto korespondence jsem kdysi zpracovával a tak vám mohu nyní nabídnout ukázky. Nejdříve tedy Šanghaj v podání Jana Letzela z roku 1907:

Čínské město je zapadák, jaký člověk ani v kinu neuvidí. Spleť uliček plných lidí, sám se tam nemůžeš odvážit Bedřich Feuerstein, 1926

"V Shanghai navštívil jsem známého dra Urbánka, jenž tam žije se svou sestrou; laskavostí jeho viděl jsem v krátkém čase za použití jeho automobilu celé velezajímavé město.

Ale přece jenom ti copatí Číňané byli mi hrozně směšní svým konáním i způsobem života. Vejít v Shanghai do čínské čtvrti je Evropanu možno jen za assistence policie, sám zdráv se jistě nevrátí nebo alespoň bez peněz.

A té špíny: znám strašně špinavé některé uličky arabské, ale ty jsou salonem proti chlévu, jak špinavé a hrozně smrduté jsou uličky čínské. Evropská čtvrť v Shanghai za to je velice čistá, s moderními (rozumějte kamennými nebo cihelnými) stavbami tří- i čtyřpatrovými; stavební ruch je tam na postupu, staví se mnoho a mnoho peněz se vydělává. Staví se hlavně banky, větší domy a vily."

A teď stejná metropole, jak ji líčí Bedřich Feuerstein v roce 1926:

"Trochu jsem prolezl Šanghaj… Část evropská, resp. americká a pak čínské město. V evropské části jsou dancingy, o jakých se nám nesnilo, jen ve filmu jsem viděl podobné a ani ne tak drahé - vstup i s čajem 1 čínský dollar = asi 16 frs. Čínské město je takové, jako bylo před 200 lety. Je tam pranýř s vyvěšenými hlavami loupežníků.

Čínské město je zapadák, jaký člověk ani v kinu neuvidí. Spleť uliček plných lidí, sám se tam nemůžeš odvážit. Mne tam zavedl jeden můj přítel Číňan, kterého jsem poznal na lodi. V čínské čtvrti je možno zmizet a nevrátit se. Žije tam pár milionů Číňanů, spočítat se to prý nedá.

Ale zažvanil jsem se. Chtěl jsem říci: v Číně jsou kontrasty, Amerika a Čína il y a 2000 ans… Viděl jsem mouřenína s opilovanýma zubama. Byl to prý pán z Kambodže, kmen M´Nongs. Tam je to prý móda."

Tak to byla exkurse do čínské minulosti. Přítomnost je už zcela jiná a budoucnost?