Adam Drda analytik BBC

Když politik dostane od soukromé firmy jako pozornost obálku s penězi, nikdo nebude pochybovat, že je to korupce.

Firma bude dotazována, proč politikovi ty peníze strkala, politik bude atakován za to, že je přijal, a logicky ihned upadne v podezření, že měl pro štědrý podnik cosi zařídit, případně zařizovat průběžně.

Když dostane lístek na hokej a zvláštní apartmá, už to nevypadá tak drsně. Podstata věci je přitom pořád stejná: lístek stojí několik tisíc, cena za luxusní lóži je mnohonásobně vyšší.

Politici, kteří přijímají dary soukromých firem, dávají sebevědomě najevo: víme, že voličům to nepřijde divné

Jaký rozdíl je v tom, jestli někdo přijme třeba dvacet tisíc korun a utratí je na hokeji - nebo jestli jde rovnou na hokej a někdo jiný za něj platí?

V dnešních Hospodářských novinách dali reportéři dohromady jakýsi "přehled" politiků, kteří nabídku soukromých firem využili.

Například předseda ODS Mirek Topolánek se nechal v pražské Sazka Aréně hostit firmou Mediacop. Šéf Evropských demokratů Jan Kasl ředitelem Eurotelu.

Místopředseda legislativní rady vlády a někdejší prezidentský kandidát Jaroslav Bureš zase chodí na zápasy na účet České pojišťovny.

Nikdo z nich v tom nevidí komplikaci a možný střet zájmů.

Na otázky novinářů navíc odpovídají se zvláštní naivní upřímností, jako by se dožadovali pochopení od milovníků sportu. Třeba Bureš říká: "Vůbec jsem
neuvažoval, že bych nabídku pojišťovny odmítl. Sehnat lístky je nemožné..."

Jindy, jako Kasl, zdůrazňují ušlechtilé motivy: "Vadí mi, jaké tažení rozjeli proti řediteli Eurotelu Telecom, chtěl jsem ho povzbudit."

A možný příští premiér Topolánek hrdinně tají zdroj svého potěšení: "Kdo mě pozval, neřeknu. Poškodil bych toho člověka víc, než sebe."

Do Sazka Arény chodí zadarmo spousta dalších stranických předáků a ministrů včetně premiéra - většinou dostali vstupenky od organizačního výboru šampionátu a bývají kritizováni za to, že "získali výhody proti obyčejným občanům".

To je populistická argumentace: politika je výjimečně náročná práce a bylo by trapné čekat, že si ministr půjde stoupnout do fronty nebo vyrazí hledat překupníka. Problém není v tom, jestli je politik někde hostem - ale v otázce, kdo ho hostí.

Nemá teď smysl šťourat se detailně v tom, jaké služby by mohli politici svým hostitelům prokazovat. Šikovní lobbisté pracují dlouhodobě, pomalu si své politické přátele omotávají kolem prstu.

Stačí, aby pan předseda věděl, že se k němu ten a ten byznysmen "hezky zachoval" - a pak už jen pracuje vděčnost, kterou každý z nás cítí k těm, kdo nám něco poskytli zdánlivě bez důvodu, jen tak, z čirého altruismu.

Jednou, třeba až za pár let, se bude rozhodovat o zajímavé veřejné zakázce nebo o konstrukci zákona, který má dopad do obchodní sféry - a v sestavě posuzovatelů, zastupujících veřejný zájem, se čirou náhodou sejde šest, sedm pánů s podobnou příjemnou zkušeností.

Jeden měl apartmá na hokeji, druhý na filmovém festivalu atd. Rozhodnou jaksi přirozeně ve prospěch lobbistů, aniž by si svou "zlobovanost" vůbec museli přiznat.

Přesně to je důvod, proč mají mít v demokracii politici a byznysmani čistě pracovní vztahy, proč se má úzkostlivě dbát, aby se obě sféry neprovázaly sítí protislužeb.

Jak je vidět, v českém prostředí se s pěstováním nějaké "korektní distance", ještě vůbec nezačalo. Politici, kteří přijímají dary soukromých firem, dávají sebevědomě najevo: víme, že voličům to nepřijde divné.

Mimochodem: luxusní místa v Sazka Aréně si pronajaly i státní firmy. Například Český Telecom prý bude prý platit ročně milion a půl, svůj skybox má i státní podnik Čepro, který pozval na hokej ministra vnitra Stanislava Grosse.

Je to kuriózní: chudý český stát škrtí peníze, kde může, na kulturu a vědu přispívá směšnými částkami, ale podniky, spravované stejným státem mají, zdá se, slušné finanční přebytky.