Dana Votýpková

Mnoho povodní poničených dokumentů čeká na záchranu

V Národním technickém muzeu v Praze voda zaplavila asi desetinu cenných archiválií. Ty už dva roky leží v chladicím kontejneru na dvoře muzea.

Zatím se podařilo zrestaurovat mizivé procento z nich. Věci by se ale měly dát konečně do pohybu.

Uchování dokumentů

Na dvoře Národního technického muzea v Praze stojí nenápadný kontejner. V něm je zmraženo v igelitových pytlích asi 200 krychlových metrů "české historie". A to doslova.

Jde o výkresy, plány, fotografie z architektury, strojírenství nebo elektrotechniky z 19. a 20 století, které zaplavila voda. Teploty mínus 20 stupňů Celsia mají zabránit tomu, aby se namočené archiválie úplně zničily.

Zatím tato taktika boje s bakteriemi, které dokumenty ničí, funguje. Podle ředitele Národního technického muzea Tomáše Kupce to vypadá, že voda nadobro zničila jen necelé procento archiválií:

"Ty nejhorší věci, které nás potkávají, jsou rozmytá razítka, překvapivě se nerozmývá ani tuš ani inkoust. Rozmývají se vodovky, barvy, například v Šulcově deníku se otiskly dvě stránky na sebe."

Podle Kupce to sice z historického hlediska deník poškozuje, ale ke ztrátě informace nedojde.

"Ta se samozřejmě dá získat, počítačovým procesem se to překopírování dá odečíst, takže tu informaci dostaneme," je si jistý Kupec.

Nové pracoviště pro vysoušení

Zaměstnanci technického muzea prozatím z mrazicích boxů vyndali a vysušili asi pět procent zmrazeného materiálu.

Ty nejhorší věci, které nás potkávají, jsou rozmytá razítka, nerozmývá se ani tuš ani inkoust Tomáš Kupec, ředitel Národního technického muzea

Teď by se ale práce na záchraně dobových dokumentů měla výrazně zrychlit, protože technické muzeum otevřelo nové pracoviště pro vysoušení zmražených archiválií.

I tak ale čeká kurátory a restaurátory podle Tomáše Kupce nekonečná práce s každým dokumentem.

Ten se musí nejprve složitě vysušit, teprve pak přichází na řadu kurátor, který rozhodne, jestli je třeba archiválii ještě nějak ošetřit, případně jestli už nemá smysl o její záchranu bojovat.

Zkáza v Invalidovně

V mrazicím boxu technického muzea jsou i velmi cenné dokumenty z Archivu architektury, který sídlil na pražské Invalidovně, během povodní jedné z nejhůře poškozených částí hlavního města.

Architekt Zdeněk Lukeš říká, že záplavy v Archivu architektury zničily největší sbírku svého druhu na světě:

"Celé přízemí do výšky šesti metrů Invalidovny bylo zatopeno a asi 95 procent archivu bylo poškozeno. Voda byla velmi agresivní, plná bahna a navíc tam stála několik dnů, než pomalu začala opadat, takže zkáza byla značná."

Podle Lukeše se odhaduje, že se tam nacházelo kolem jednoho milionu položek, především plánů originálních kreseb, skic a architektonických výkresů.

Zatímco plány a kresby by se měly dát podle odborníků z velké části zachránit, fotografie dopadly hůř. Ředitel Národního technického muzea Tomáš Kupec říká, že více než třetinu z nich voda nadobro zničila:

"Závod s bakteriemi jsme prohráli. Byly rychlejší než náš zamražovací postup a máme velké množství fotografických papírů, na kterých vlastně poznáme, co tam bylo jenom proto, že jsou tam lehce zažloutlá místa, na kterých se někdy dá poznat, co tam je."

Práce na půl století

Architekt Lukeš je ale skeptický, i co se týká záchrany plánů a skic.

Některé archiválie jsou nenávratně ztraceny

"Viděl jsem malou výstavku z toho, co už prošlo procesem vysušování a restaurování, což ovšem byly jen nepatrné zlomečky z celkového počtu plánů. Bylo vidět, jak ty plány vypadají úplně jinak."

Lukeš dodává, že se změnila barevnost, některé barvy téměř zmizely. Podle něj plány ztratily své původní formáty.

Navíc podle něj sbírky poškodilo i to, že dokumenty nejsou v mrazácích nijak roztříděné a popsané.

"V těch obrovských balících zabalených do umělohmotných fólií jsou ty věci bez ladu a skladu, a obávám se, že už je nikdy nikdo nebude schopný dát do původního stavu, i když by byly tedy zachráněny," dodává Lukeš.

V Národním technickém muzeu čeká v mrazicím boxu na trpělivé ruce odborníků na 200 krychlových metrů archivních dokumentů nevyčíslitelné hodnoty.

Ředitel technického muzea Kupec předpokládá, že se s následky povodní z roku 2002 budou vyrovnát ještě půl století:

"Nás čeká v období pěti až osmi let, taková práce, že se věci budou sušit. A jakmile bude ubývat materiálu k sušení, budeme utlumovat činnost vysoušecího pracoviště a budeme posilovat činnost restaurátorů tak, aby restaurátoři mohli vysušené věci začít restaurovat, a tuto práci odhaduji zhruba na padesát let."

Nenahraditelná škoda

Podle architekta Zdeňka Lukeše je Tomášem Kupcem odhadovaných padesát let ale spíše optimistická varianta.

"Je to velmi závažné a myslím si, že to je největší škoda, ke které tady došlo během povodní. Větší než zničení nějaké stavby, která se dá nahradit, nebo postavit znovu."

Ztrátu archivu považuje Lukeš za největší katastrofu, která se v Čechách odehrála, protože desítky let nebude přístupný v původní podobě.

"Nejen kvůli badatelům, ale také kvůli rekonstruování staveb, protože tam byly jedinečně podklady pro rekonstruování objektů, jako je např. Obecní dům. Nebýt archivu, tak se třeba neví, jak vypadala řada detailů v tom obecním domě – lampy apod," vysvětluje Lukeš, proč lituje ztráty archivu.

A tak se může stát, že oprava vodou poničené stavby bude muset padesát let čekat, než se podaří rozluštit její záplavou zničené plány.