Miroslav Petříček filozof

To asi není přehnané tvrzení a určitě nejde jen o obrazy televizní. Spíše platí opak: s televizními obrazy a videoklipy se setkáváme na každém kroku.

Stačí se podívat do výkladů na ulici: na odiv vystavují nejrůznější zboží, ale pokud nás nějaký nabízený kousek upoutá, sotva je to proto, že by nám připomněl nějakou praktickou potřebu, na příklad děravé boty na nohou, které by zasloužily nahradit novými.

Do výkladů hledíme, protože jsou tak zaranžované: každý výklad, a třeba by vystavoval krmivo pro psy, je veletrh zázraků. A tedy také nesplněných přání.

Každý výklad je veletrh zázraků. A tedy také nesplněných přání

Protože mění skutečnost v její magický, protože neodolatelný a fascinující obraz, proto si před ním uvědomuji to, co jsem si předtím nepřiznával: co vidím, je právě to, co mi chybí.

Neboť netoužím po tom, co potřebuji, nýbrž po tom, co má nebo může mít někdo jiný.

Různé ekonomické teorie mluví různě o hrubém národním produktu, efektivitě či obchodní bilanci. Víme, že žijeme v tržním hospodářství. Blaho obyvatel se měří kupní silou občana.

Teoreticky to sice všechno jakžtakž funguje, ale nejspíše je to jen snaha vysvětlit rozumným způsobem cosi, co mnohem více připomíná přeludný svět čarodějných pohádek. Peníze jsou totiž mnohem podivnější ekonomický jev, než se zdá.

Tak například kupní síla není jen prostý součet peněz utracených za rok; takto může mluvit jen ten, kdo se nedívá do peněženky.

Kupní síla je totiž v reálném světě především kupní slabost: mezi smrtelníky není žádného takového, jenž by při pohledu do výkladní skříně nejen zatoužil to či ono koupit, nýbrž i svou touhu vzápětí ukojil.

Podstatou peněz je, že bez ohledu na to, kolik jich máme, jich máme vždycky méně, než potřebujeme

Peníze jsou podivné právě proto: jejich podstatou je, že bez ohledu na to, kolik jich máme, jich máme vždycky méně, než potřebujeme.

Peněz je vždycky nedostatek, ale ne proto, že bychom málo vydělávali, nýbrž proto, že žádné jejich množství není dostatečné.

Vynález peněz přivedl na svět trvalý stav nouze. Proto se také rok co rok sestavují žebříčky miliardářů, a nikoli jen prosté jmenné seznamy, neboť ani jim jejich peníze nestačí: druhý chce být první a první může být kdykoli předstižen.

Obraz světa, jak se ukazuje ve výkladní skříni, mění všechny bez rozdílu v chudáky: kdo by mohl koupit celý krám, nemůže koupit celý hypermarket, a kdo by dokázal i tohle, nemá dost peněz na to, aby si koupil zeměkouli.

Rozumný člověk míval sklon přistupovat ke skutečnému světu obezřetně, protože nikdy nevíme, čím nás může překvapit. Od té chvíle, co se realita proměnila v přehlídku lákavých obrazů, toužíme si ji přivlastnit: objednat a nechat přinést do domu jako pizzu.

Ale nemůžeme, protože na to nemáme. Vlivem obrazů, v nichž se věda stává souborem magických praktik, se dokonce zdá, že technicky vzato bychom mohli dosáhnout snad i nesmrtelnosti.

Jenže to je tak nákladný podnik, že si ho žádný smrtelník nemůže dovolit. Nikdo prostě není tak bohatý, aby se mohl stát nesmrtelným.