Adam Drda analytik BBC

A jako by z těch nepochybně kvalitních a unikátních přístrojů (obě vlastnosti je třeba v tuzemské armádní technice hodnotit jako malý zázrak) vyzařovalo i jakési zvláštní fluidum, schopné podivně postkomunisticky ovlivnit i povahu obchodu a politiky kolem zmíněných zařízení.

Věra je mladší a dokonalejší Tamařina sestra. Licenci na její vývoz do Číny udělilo před časem Omnipolu ministerstvo průmyslu a obchodu. Licence je vázaná na souhlas ministerstev obrany a zahraničních věcí.

První ho vydalo více méně ochotně, druhé se zdráháním, ale přece, údajně, aspoň podle tisku, po přímluvách premiéra Vladimíra Špidly a dalších vlivných politiků, kupříkladu šéfa lidovců Miroslava Kalouska.

Věra je jen dalekohled, který vidí dál, než obvyklé dalekohledy Miroslav Sotona, ERA

Jak a přes koho se Omnipolu podařilo věc prolobbovat a prosadit u ministerského předsedy, nevíme.

Dotazy, zda na obchodu není něco divného, když je Američanům odpočátku proti srsti a dokonce i Evropská unie drží na vývoz zbraní do Číny embargo, byly zpravidla ponechány bez reakce nebo velmi stručně odbyty: záležitost - jak už to v podobných případech chodí - podléhá utajení.

Co je Věra zač se nicméně Češi dozvěděli z veselého prohlášení Miroslava Sotony, ředitele společnosti ERA, která přístroj vyrábí: je to prý jen něco jako dalekohled, který vidí dál, než obvyklé dalekohledy.

"Prodávání Věry" nemůže nikomu vadit, nejedná se přece o zbraň. Jistě: jedná se o stroj, který "pouze" zajistí, aby účinné zbraně byly snadněji zlikvidovány.

Teď ministerstvo obrany náhle v postoji k obchodu obrátilo a resortní šéf Miroslav Kostelka říká: "Myslím si, že k vývozu nedojde".

Licencovaná firma údajně nesplnila podmínky, kterými ministerstvo obrany svůj souhlas opatřilo a které - opět s odkazem na utajení - nechce specifikovat.

V médiích však současně probleskla informace, že kvůli vývozu "profesionálního divadelního kukátka" napsal americký ministr zahraničí Colin Powell šéfovi české diplomacie Cyrilu Svobodovi a sdělil mu, že USA si jednoznačně nepřejí, aby se přístroj do Číny dostal.

Proti exportu Věry se postavila i část opoziční Občanské demokratické strany a zejména vládní Unie svobody-DEU. Její člen a místopředseda Senátu Jan Ruml transakci hodnotil takto:

"Čína podporuje vojenskou juntu v Barmě, udržuje blízké styky se severokorejskou diktaturou, s Kubou, hrozí útokem na Thaj-wan. Ten obchod je nebezpečný a skandální."

Takřka identické postoje zastává i šéf US-DEU Petr Mareš. Deník Právo v této souvislosti před dvěma týdny napsal, že zmíněná strana "jde na ruku Bushově vládě".

Teď se prověřuje, zda a za jakých okolností je možné již udělenou licenci Omnipolu zase sebrat. Podle ministerstva průmyslu by to snad neměl být problém.

Plynou z toho dva závěry: za prvé je zcela legitimní udělat v této věci ústupek Spojeným státům - a není to žádné podléhání rozkazům nového "velkého bratra", jak se často zdůrazňuje v levicových kruzích.

Česká republika se dobrovolně opírá o sílu Severoatlantické alicence a jsou to především Američané, kteří Česku garantují bezpečnost.

Chovají se přitom dost velkoryse a mají právo očekávat od "vyživovaného" spojence, že jako spojenec bude jednat, to jest například nepodstrčí účinný vojenský přístroj problematické zemi, která jej pak může bez obtíží předat zemi ještě problematičtější.

A zadruhé: utajení neutajení, jestli obchod padne kvůli tomu, co bylo odpočátku jasné, měli by čeští vládní politici, kteří export Věry razantně podporovali, poměrně podrobně vysvětlit motivy svého jednání.

Nějak se nechce věřit, že by za nepovedenou 'akcí Věra' byla jen naivita.