Jiří Dědeček básník a písničkář

Jednou jsme se autobusem vraceli do zámečku za Bruselem, kde jsme byli ubytováni. Projížděli jsme dokonale rozparcelovanou belgickou krajinou mezi dokonale zelenými políčky a loukami a zrovna jsme míjeli stádo luxusních krav. Byly to líné, tlusté, bílé belgické krávy. Pásly se vleže a bez zájmu.

A co víc, bylo jich stejně jako tehdejších členů Evropského Společenství! Můj rakouský kolega, jehož vlast byla poměrně čerstvým členem toho sdružení, se na ně podíval a řekl mi: „Vidíš, a mezi takový dobytek se cpete! Tohle je přesný obraz EU! A až se tam jednou dostanete, budete vypadat taky tak."

Odvětil jsem, že nám se bohužel nic podobného přihodit nemůže, že mi za pastvou musíme nejen vestoje, ale i kolikrát i tryskem.

Vždycky jsem si myslel, že mým posláním je být proti, proti navěky a za všech okolností. Přesto však tentokrát radostně slavím s většinou

V další vášnivé debatě mne přesvědčoval, že jde o integrační proces, jemuž tak rozvinutá země jako Československo nemůže vzdorovat, já jsem ho naopak ujišťoval, že jsme země zaostalá a jsme na to svým způsobem hrdí.

A že vím, že moje místo je navěky mezi špinavci a usmolenci, kteří se občas dokonce poperou o slunnější plácek na evropském smeťáku. A jestli mě přece ti čistí jednou pozvou dál, schválně jim tam našlapu.

Letos jsem od něho dostal jako vtipné přání k Novému roku nádhernou fotografii modré pastičky na myši, v níž namísto návnady je známý kruh hvězdiček, symbol Evropské Unie. Odepsal jsme mu, že když se dívám na tu blankytnou past, na blýskavý měděný mechanismus natažených per a na kruh zlatých hvězdiček namísto špeku, cítím jasně, že se už nemůžu dočkat, až to za námi cvakne.

Vždycky jsem si myslel, že mým posláním je být proti, proti navěky a za všech okolností. Přesto však tentokrát radostně slavím s většinou. Proti už jsem byl.

Moje druhá vzpomínka na budoucnost se týká odrhovačky, v níž se praví:

Vychovali jste mě jako Asiata
snad mě ale přece někdo pochopí
i kdyby tam vedla třeba cesta zlatá
nedostanete mě do tý Evropy...

Tento protestsong jsem napsal před mnoha lety jako obyvatel buržoazního Dijonu, měl to být pádný políček tamějšímu měšťákovi. Dneska té facce sám zahanbeně nastavuji tvář, to jsou paradoxy…