Ondřej Štindl analytik BBC

Ani protestní akce, které se konaly v sobotu odpoledne, nepůsobily nijak hrozivě.

Radikálové Prahou pochodovali ve vláčném tempu, anarchisté svá hesla skandovali trochu jako z povinnosti, svatováclavský chorál v provedení stoupenců krajně nacionalistického Národního sjednocení zase zněl dosti zakřiknutě a potvrzoval především nepříliš vysoký standard hudební výchovy v českých školách.

Ty oficiální oslavy pak nebyly nějak přeplněné politikou. Vystoupení prezidenta Václava Klause po půlnoci na Blaníku i slova předsedy vlády Vladimíra Špidly, která zazněla na Staroměstkém náměstí, byla velice stručná, zaměřená spíš na lidskou rovinu rozšíření.

Jako by se vstupem do unie lidé slavili i konec toho období, během nějž všichni cítili potřebu se nějakým způsobem vyjadřovat k tomu, co členství v unii přinese, případně reagovat na to, co v té souvislosti řekli jiní.

Je pochopitelné, že oslava pořádaná pro lid, bude založena především na lidové kultuře. Nicméně je otázka, zda se laťka společného jmenovatele musela nastavovat tak nízko

Výsledkem byla jakási páteční a víkendová evropská idyla.

V ulicích sice byly vidět unijní prapory, nikoliv však v přehnaném množství. Prahou chodily skupinky lidí mnoha národností, se starousedlíky si nijak nepřekážely.

Lotyšský hokejový příznivec se ke španělskému fanouškovi alternativní hudby choval s ohleduplností hodnou okamžitého zápisu do učebnice evropského soužití.

Pestrý život na ulicích mohl pozorovateli činit i jisté problémy. Při pátrání po průvodu nacionalistických radikálů na Staroměstském náměstí mohla člověka na falešnou stopu nejprve svést skupina stoupenců hnutí Haré Krišna, později zas výprava do hola ostříhaných svalnatých mužů z britského maloměsta, bůhvíproč oděných do triček s českými vlajkami.

Široká nabídka pouličního povyražení v Praze, o kterou se postaral především hudební festival na ostrovech, trochu neutralizovala poněkud dryjáčnický charakter centrálních oslav na Staroměstském náměstí.

Je pochopitelné, že oslava pořádaná pro lid, bude založena především na lidové kultuře. Nicméně je otázka, zda se laťka společného jmenovatele musela nastavovat tak nízko, aby ji překonala i svým způsobem vskutku mimořádná "euroverze" písně Petra Kotvalda Mumuland, v jejímž rytmu slavící lidé prožívali své první minuty v unii.

Na druhou stranu - možná to tak bylo správně. Pohled na vybuchující ohňostroj nad historickou metropolí mohl někoho přivést ke vzpomínkám na dobu, kdy ty umělé hvězdy nad Prahou byly uniformně rudé a představa českého vstupu do evropské unie sdílela stejnou míru pravděpodobnosti s vynálezem létajícího bicyklu.

Pohled na Leonu Machálkovou, kterak doprovázena sborem úhledných dětiček zpívá na melodii Vltavy slova "V té krásné zemi pod Řípem si dál věříme" v takové chvíli člověku pomůže rychle navázat pevný kontakt s realitou.