Petr Fischer analytik BBC

Její nástupce Jozef Kubinyi po prvních vystoupeních dával naději, že v tomto směru se leccos změní.

Začátkem tohoto týdne se ale nový ministr přes média pustil do ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřiny Musílkové, která podle Kubinyiho dojmu řízení firmy nezvládá a je zodpovědná za neomluvitelné plýtvání prostředky pojištěnců. Předchozí naděje začala pomalu planět.

Ne snad, že by ministr nemohl mít pravdu, ale vzhledem k času na rozkoukání, který si sám vzal, ovšem především na formulování své vlastní reformy, by se dalo předpokládat, že si nejdříve udělá podrobnou analýzu stavu, a pak teprve začne mluvit o největších dírách v systému v souvislosti s vyvozením osobní odpovědnosti.

Ministr zdravotnictví v roli arbitra tak trochu předčasně ukazuje prstem na hlavního viníka, aniž by si udělal jasno o ostatních spolupachatelích

I kdyby ale Kubinyi tuto analýzu měl už ve svém sněmovním šuplíku, jistě by nebylo od věci, kdyby s pojišťovnou své výhrady nejprve probral a teprve potom se svými závěry vyběhl na veřejnost.

Kubinyiho kritika je navíc velmi paušální, nemluví o konkrétních pochybeních, neukazuje žádná čísla, slovem nepředkládá k posouzení žádná fakta, jen jakési obecné mínění - ministr použil slovo dojem - které má ovšem tu výhodu, že se s ním leckdo může emocionálně ztotožnit, což řada politiků, lékařů a nespokojených pacientů jistě ráda udělá.

Vnější pozorovatel politické scény se ale nemůže zbavit názoru, že ministr zdravotnictví v roli arbitra tak trochu předčasně ukazuje prstem na hlavního viníka, aniž by si udělal jasno o ostatních spolupachatelích. Včetně samotného ministerstva zdravotnictví, které pro práci největší pojišťovny přímo vytváří podmínky.

Všeobecná zdravotní pojišťovna jako správce největšího toku peněz ve zdravotním systému jde už o 110 miliard korun jistě nesmí ministrovu oku utíkat. Z minulosti dokonce existuje řada indicií o tom, že ne vše bylo tak, jak by být mělo.

Stačí jen připomenout poslední případ z roku 2002, kdy pojišťovna přečerpávala zdravotní plán, aniž by se nějak snažila dohodnout se smluvními lékaři o rozumném řešení a teď uvažuje o zpětném vymáhání přečerpaných peněz.

Ministr má ale dost elegantních a důvěryhodných způsobu k tomu, aby případné odvolání navrhl přesvědčivě, bez podezření, že vytváří politickou omluvu své vlastní straně, která zdravotnictví řídí už šest let bez většího úspěchu.

Jozef Kubinyi může samozřejmě vše ještě dohnat a zpětně ospravedlnit svůj rychlý postup kritickou situací a nemožností dál vyčkávat, i když úvodní negativní náladu to zřejmě nezmění. Z odhodlání ministra je ale jasné, že Jiřina Musílková jen tak lehce neunikne.

I kdyby nakonec prošel sněmovnou potřebný zákon, který její odvolání umožní, Kubinyi bude muset najít politické spojence. Vzhledem k tomu, že celá koalice včetně pana ministra odsouhlasila výroční zprávu VZP, bude toto hledání prozřelých hodně zajímavé.

Stínový ministr zdravotnictví Tomáš Julínek jasně řekl, že ODS bude proti. Jiřina Musílková je podle něj dobrou ochránkyní veřejnoprávnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny, z níž by prý Jozef Kubinyi chtěl udělat prodlouženou ruku státu.

Už je to tak: česká politická scéna má po boji o daně další žhavé předvolební téma.