Ondřej Štindl analytik BBC

Vystoupení bývalého předsedy vlády Miloše Zemana na mítinku v Mostě je totiž možné považovat za další v řadě s pompou ohlašovaných a fakticky nikterak významných plácnutí do vody.

Bývalý předseda ČSSD se v něm opět stylizoval do role jakéhosi blanického rytíře, který by za jistých podmínek byl ochoten vrátit se a pozvednout do bahna zašlapaný prapor. Pokud něco ale Zemanovo vystoupení potvrdilo, bylo to především slábnutí ex-premiérova kontaktu s realitou české politiky.

Je navíc paradoxní, že se jako věrný spojenec Miloše Zemana ukazuje ta skupina lidí, pro niž měl vždy vyhrazena ta nejpohrdavější slova - tedy novináři

Je svým způsobem logické, že se někteří protivníci Vladimíra Špidly upínají na bývalého premiéra.

Pro stranickou veřejnost symbolizuje dobu nepříliš korigované moci garantované opoziční smlouvou, jež umožňovala vládnutí bez významného tlaku. Hektické akce typu převoz raněného ministra do Sněmovny v té době ČSSD skutečně neměla zapotřebí.

A především - byla to strana, která naplňovala svůj základní záměr - sloužila jako odrazový můstek k politické i ekonomické moci. Jako takovou ji Miloš Zeman budoval, když se mu tím, že poslepoval různé nesourodé skupiny a zválcoval veřejnost rétorikou přinejmenším na hraně populismu, podařilo dovést ČSSD z okraje do středu české politiky.

A taková do značné míry zůstala i po jeho odchodu - není divu, že v současné době působí tak dezorientovaně - perspektiva ztráty moci jako by se možné rovnala ztrátě smyslu.

Co jí v takové chvíli nabízí Miloš Zeman - z jeho pohledu možná osvědčené recepty. Plamennou rétoriku, představy, s nimiž je asi možné zabodovat před natěšeným publikem, těžko je ale brát jako základ nějakého nosného politického programu.

To se týká i programového trumfu, který bývalý předseda v Mostě vytáhl - nahrazení ministerstva pro místní rozvoj ministerstvem pro veřejné práce a zavedení povinnosti se těch prací účastnit pro ty, kdo chtějí pobírat podporu v nezaměstnanosti.

Jenomže silácká slova sama o sobě už Zemanovi úspěch přinese jen sotva, zvlášť pokud ji bude dál kombinovat s upejpavostí hodnou primadony. Jeho polovičaté comebacky zřejmě budou i dál dokládat koncepční nemohoucnost protivníků Špidlova vedení.

Tím jistě může případný propad ve volbách do evropského parlamentu a Senátu otřást, nezdá se ovšem, že by z těch otřesů mohla těžit právě skupina, která čas od času z Vysočiny povolává Miloše Zemana.

Je navíc paradoxní, že se jako věrný spojenec Miloše Zemana ukazuje ta skupina lidí, pro niž měl vždy vyhrazena ta nejpohrdavější slova - tedy novináři.

Česká média v expremiérovi vidí jakousi celebritu vyšší třídy - ráda se proto chopí jakékoli záminky, aby o něm mohla něco napsat. Jeho mostecké vystoupení bylo i proto dopředu anoncováno jako velká událost.

Na druhu stranu - takto uměle vybičovaná atmosféra může jednoho dovést k tomu, že začne trochu přeceňovat vlastní politickou relevanci.