Viktor Šlajchrt kritik a redaktor týdeníku Respekt

Je příznačné, že ji vyvolal hraný velkofilm o událostech, k nimž došlo před dvěma tisíciletími, a nikoli zpravodajský dokument z míst, kde hrůzné děje právě probíhají.

Ohořelá těla amerických civilistů visící z mostu v irácké Fallúdži ukázaly světové televize jen na okamžik z dálky a videozáznam tzv. "popravy" nevinného italského zajatce Fabrizia Quatrocchiho do vysílání vůbec nezařadily, ač jej autoři snímku i vraždy dali světu volně k dispozici.

Stylizace Gibsonova díla navazuje na dlouhé tradice křesťanského umění, v jejichž kontextu je také nejčastěji posuzováno. Otřesná autentičnost zpravodajských dokumentů je výsledkem nejnovější technologie, jaká nemá v historii obdobu a lidstvo s ní nemá valné zkušenosti.

U televizních zpráv si někdy říkám, zda by dění ve světě nevystihla spíš kritická recenze než politologická analýza

O tom, jaké obrazy jsou v televizi ještě přípustné, nerozhoduje veřejná diskuze, ale jakási interní pravidla a především profesionální instinkty editorů. Ti vybírají, stříhají a sestavují z nesčetných natočených událostí výsledný obraz světa, který sice nemá ambice uměleckého díla, emotivně působivý je však přinejmenším stejně.

Na rozdíl od Quatrocchiho vraždy mohli diváci na celém světě vidět pěkně zblízka jiný drastický videozáznam z dílny teroristů: záběry vyděšené trojice japonských mírových aktivistů, na nichž maskovaní teroristé ukazovali, jak je podřežou, pokud Japonsko nepřistoupí na jejich podmínky.

Pravda, krev zatím netekla ani nezasychala, o to horší mrazení vyvolávaly čepele nožů na hrdlech obětí.

Útlocitní editoři uchránili televizní publikum před obrazem vraždy spoutaného zajatce, ale vyděračské záběry Japonců pustili. Teroristům tím jasně nahráli: přinutily světovou veřejnost, aby pocítila strach a bezmocnost, čímž připravili půdu obrovské vlně úlevy, když únosci své mladičké zajatce po týdnu propustili.

Nejsou ti hoši v hábitech vlastně sympaťáci? Vždyť svým vězňům opravdu mohli úplně v klidu uřezat hlavy, říkalo si světové publikum. Kdyby vidělo, jak neznámý zakuklenec střílí statečného Itala, ještě by se proti teroristům zatvrdilo.

Jako redaktor kulturní rubriky bych nejspíš neměl o zahraniční politice vůbec psát, jenže tvorba a distribuce obrazů do mé kompetence svým způsobem spadá.

Ostatně sám Zbygniew Brzezinski, expert v mezinárodních vztazích nad jiné ostřílený, prohlásil v rozhovoru, který přetiskly úterní Lidové noviny, že "v politice jsou dojmy součástí skutečnosti".

Mluvil pochopitelně o Iráku. Stále více jsem přesvědčen, že hlavní bojiště tamní války neleží v poušti, ale ve virtuálním prostoru světových médií, kde nevítězí palebná převaha, ale síla vyvolaných dojmů. A dojmy, toť přece oblast, v níž se kulturní redaktor může cítit doma.

U televizních zpráv si někdy říkám, zda by dění ve světě nevystihla spíš kritická recenze než politologická analýza.