Ivan Medek novinář

Stát pevně na svém, respektovat odlišné názory druhého, ocenit, co je na nich dobré. Churchill věděl, že se Chamberlain mýlil, a Chamberlain, když necelý rok po podpisu mnichovské dohody vypukla válka, svůj omyl veřejně uznal.

Snad nemusím připomínat, že to byl Chamberlain, kdo první Churchillovi gratuloval k jeho zvolení premiérem.

Vzpomněl jsem si na tu řeč mnohokrát. Při poslední volbě českého prezidenta a i teď, při volbě prezidenta slovenského.

V prvním případě poražený kandidát odchází středem sálu bez jediného slova, zjevně hluboce uražen. Ve druhém případě neúspěšný kandidát dokonce odmítá zvolenému podat ruku i pogratulovat.

Slovensko je mladá země. My ostatně také. Jako by se naše dějiny počítaly teprve od 1. ledna 1993, kdy se náš společný stát rozdělil. Ale společného máme pořád dost. Například neschopnost nalézt ve svých řadách osobnosti, jejichž činy, ať soukromé či veřejné, sahají před tento mezník.

Lidé, o nichž víme, že se za všech okolností, i velmi těžkých, často riskantních, chovají stejně, mají v sobě cosi, čemu říkáme integrita. Karel Čapek to po Mnichovu řekl asi takto:

"Kdo nelhal dříve, nelže ani teď, kdo nekradl v minulosti, nekrade ani nyní, kdo byl slušný vždycky, je slušný i teď. Kdo nebyl zbabělcem, nestane se jím, na koho bylo spolehnutí v těžkých chvílích společnosti, na toho je spolehnutí i dnes."

Nemyslím si, že by takových lidí bylo málo. Na Slovensku jich sám znám celou řadu. Jmenovat je nebudu. Nechci jim jejich už tak nelehkou situaci ztěžovat. S podobnými muži i ženami u nás mají jedno společné: liší se od většiny. Od většiny, která takovou odlišnost přijímá nerada, nebo ji dokonce s odporem zamítá.

Bude to asi ještě dlouho trvat, než budeme mít v Čechách a na Moravě či na Slovensku společnost opírající se o pevné jistoty slušného chování, odpovědnosti za minulost, přítomnost i budoucnost, společnost, která nebude podléhat extrémům a nebude se někdy jakoby bezradně naklánět z jedné strany na druhou. I v Anglii to trvalo dlouho.

Ministerského předsedu za vlády královny Viktorie Benjamina Disraeliho navštívil před jeho smrtí mladý muž, který projevil obavy o budoucnost Anglie. Disraeli mu řekl:

"Věřte pane, že Anglie je země, kterou je velmi těžko rozhýbat. Můžete se pokusit její vrchol vychýlit doprava nebo doleva, stejně se vám to podaří jen nepatrně. Její základna je pevná."

Možná, že současnou situaci na Slovensku neznám dost dobře. A přesto se mi zdá, že menší zlo jako hlavní argument pro volbu prezidenta je zatraceně málo.