BBCCzech

Ministr zahraničí a lidovecký poslanec Cyril Svoboda je osoba s obdivuhodnými povahovými rysy - nechat se pár dní po těžké havárii a po operaci páteře transportovat na poslanecké jednání, když by přitom měl vklidu ležet a nechat se obskakovat, to už vyžaduje notnou dávku oddanosti.

Zároveň je však Svobodovo sebezapření asi jediná věc, na níž lze v souvislosti s dnešním hlasováním o DPH pohlížet s jistými sympatiemi: pokud k transportu nebohého ministra do parlamentu skutečně dojde, bude to jedna z velmi výmluvných ilustrací stavu české politiky.

Jsou-li pravdivé agenturní zprávy, mělo by to dnes vypadat takto: Svoboda nejprve na přenosném lůžku přiletí vrtulníkem do areálu úřadu vlády.

Odtud ho sanitka odveze do sněmovny. Je pro něj vyhrazena místnost poblíž jednacího sálu v prvním patře, ale ještě se neví, jak se tam dostane.

Buď ho i s postelí vynesou po slavnostním schodišti, které je pro daný účel dost široké - nebo pojede nákladním výtahem.

Pokud se tato fáze zdaří, musí ministr počkat na hlasování, v pravou chvíli se vztyčit či přesednout na vozík a dopravit se k lavici, na níž stiskne tlačítko.

Jestliže tím hlasování ve sněmovně skončí - to jest pokud je někdo z poslanců nezpochybní, jak bývá zvykem -, bude ministr dopraven do Ústřední vojenské nemocnice...

Na převoz vrtulníkem má Svoboda ze zákona nárok. Zbytek, tedy transport sanitkou a nadstandardní péči, uhradí lidovci - mělo by to vyjít na několik desítek tisíc korun.

To vše se neděje kvůli tomu, že by země byla v ohrožení a bylo třeba mobilizovat nebo okamžitě přijmout speciální nějaký zákon, který by kupříkladu umožnil zarazit skupinu nebezpečných teroristů, nýbrž kvůli přehlasování jednoho prezidentského veta.

V Česku vládne kabinet, který má teoretickou většinu jednoho hlasu. Zpravidla jej však nepodporují všichni poslanci koaličních stran.

Prohlasovat cokoli představuje pro vládu nadlidské úsilí - šéf sociální demokracie Vladimír Špidla už jednou vyčerpáním na schůzi se svými spolustraníky zkolaboval.

Vláda je tvořena třemi stranami, z nichž nejmenší se ve volebních preferencích pohybuje setrvale pod prahem volitelnosti do čehokoli a největší se čím dál častějších intervalech otřásá v základech.

Premiér přesto pravidelně vystupuje na veřejnosti s kamenným výrazem a větou: "Vše je v jednání" - případně "Vše je pod kontrolou".

Opozice vládu absolutně nepodporuje a označuje ji jako "škůdce země" a podobnými hanlivými výrazy. Současně za stávajícího rozložení sil není schopna nabídnout lepší alternativu a kochá se pohledem na koalici, vařící se ve vlastní šťávě.

V celé sněmovně se nenašel jediný opoziční poslanec, který by veřejně prohlásil: jsem gentleman, netahejte sem pana ministra, já budu hlasovat pro místo něj.

Zákon o DPH je jistě důležitý, kvůli podnikatelům, kvůli Evropské unii, kvůli státním příjmům.

Je to však jen jeden z mnoha zákonů, které ještě do sněmovny přijdou a které opozice pravděpodobně "zásadově" nepodpoří a který prezident pravděpodobně bude vetovat.

Nevyhnutelně se nabízí otázka: má skutečně smysl, aby vláda prosazovala svou za výše uvedenou cenu, v obavě z nedozírných následků svého pádu a předčasných voleb? Kdo bude příští transportovaný nešťastník? Čím ho přivezou? A odkud?

V jednom ze slavných filmů Monthy Pythonů je scéna, v níž černý rytíř bojuje s králem Artušem.

Ten mu postupně usekne obě ruce a obě nohy a odchází pryč, přičemž poskakující rytířovo torzo za ním volá: „Vrať se srabe a bojuj. Nevyhrál jsi a nevyhrál. Mám jen povrchová zranění!"

Lepší metaforu pro situaci premiéra Špidly a vládní koalice si lze těžko představit.