Jan Burian hudebník

Sázky favorizují český národní tým. Šmejdíme po půdách - kam jsme to jenom odložili naše národní vlajky?

Hledáme po šuplících trikolóry, oprašujeme naše národní cítění, vyháníme moly a skepsi. Nastává velký svátek, čas ukázat světu, co umí zlaté české ručičky!

A já se začínám bát. Co když se to opravdu podaří a naši hoši zvítězí? Na Staroměstském náměstí, kde kdysi padaly hlavy a nedávno strom Karel, teď na ne už tak improvizované pódium vyběhne dobře připravený normalizační zpěvák a budeme zase muset skákat, jak on píská.

Kdo nebude skákat, nebude Čech!

Národní hymna zastíní v hitparádách skupinu Kabát a konečně najdeme své superstars, kteří budou ještě více krémovější a tentokrát úplně bez cukru a tuku! Jágr bude Bůh a naopak!

Jakýpak náš vstup do Evropské unie! Kochejme se tím, jak bude muset Unie poníženě vstupovat do nás, do vítězů, a my se pak zeptáme, jestli má splněné všechny podmínky - vyprané dresy, nabroušené hole, předepsané puky a masky…

Toho já se bojím. Já radši budu fandit Norsku. Mám rád Ibsenovu Noru, vzorované svetry a přírodu a klid…

Ještě větší tíseň mě popadá, když si ovšem představím, že se to těm našim gladiátorům nakonec vyhrát nepodaří. Znáte to - soupeři třeba budou suroví, rozhodčí jako obvykle podplaceni, své k tomu nakonec mohou říct i zahraniční dodavatelé, bůh ví, co kdo komu slíbil, když se stavěla ta krásná Sazka Aréna!

Co se pak stane, když opět spatříme kapitána našeho mužstva prolévat slzy zklamání před televizní kamerou? Co s námi bude? Kdo tady bude skákat, když ne my Češi?

A vůbec - kdo to odskáče? Cikáni? Přistěhovalci? Živnostníci? Odejde US-DEU z vlády? Bude muset Václav Klaus, jehož popularita klesne z běžných 120 procent na hanebných 99, při slavnostním vstupu do EU znovu varovat před zbytečnými pocity národní malosti? A co pak ta Evropská unie? Nepošlou nás na trestnou lavici?

Přibližně před rokem vyvrcholila v Praze reklamní kampaň, za níž stáli dva mladí filmaři otevíráním supermarketu ČESKÝ SEN. Sny přivedly na avízované místo mnoho lidí, přestřihla se páska a vyrazilo se k nedalekému supermarketu. Teprve pak se zjistilo, že tam nic není. Nejen žádné slevy, ale ani žádný obchodní dům…

Teď my Češi sníme dál, tentokrát o hokejové světovládě. Ať už to dopadne jakkoli, vypadá to, že nám ani tento sen nic dobrého nepřinese. Páska je ovšem přestřižena a není návratu.

Připichuji si červenomodrobílou trikolóru - Norové mají naštěstí stejné barvy - a šeptám si sám pro sebe: Hokej je hra. Fandi, ale zůstaň člověkem!