Ondřej Štindl analytik BBC

Na Václava Klause se obracejí představitelé organizací zaměřených na obranu lidských práv s tím, aby s představiteli čínského režimu hovořil o stavu dodržování těch práv v jejich zemi.

Prezidentův tajemník Ladislav Jakl při přijímání dopisu řekl, že Václav Klaus nehodlá školit stokrát větší Čínu z dobrého chování, úplně přehlížet otázku lidských práv však podle něj také nezamýšlí.

Dříve prezident uvedl, že má na věc lidských práv názory mimořádně silné. V textu pro Mladou frontu pak vypočítával důvody, proč do Číny jede - je to obrovská země, je to důležitá země, z ekonomického hlediska zajímavá a jezdí tam všichni. Nic převratného, nic vysloveně znepokojivého.

Václav Klaus se často vyslovuje proti exportu západního pojetí lidských práv do zemí jiných kulturních okruhů, z principu podezíravý vůči téměř všemu aktivismu.

Rozpaky, které Klausova cesta do Číny vyvolává ale mohou souviset s něčím jiným. A to s mírou, do níž se Václav Klaus hodlá vymezit proti zahraničně politickému odkazu svého předchůdce Václava Havla.

Ten z angažmá ve věci lidských práv především v komunistických režimech učinil jeden z piliřů svého pojetí zahraniční politiky. Je jistě možné kritizovat někdy teatrální formu, jíž globální šíření dobra v Havlově provedení nabývalo.

Ta politika ale měla své výsledky, především - možná paradoxně - zvýšila váhu České republiky mezi zeměmi, jejichž vztah k lidským právům není nijak zvlášť problematický.

Fakt ovšem je, že českou veřejnost otázka dodržování lidských práv ve vzdálených zemích nijak zvlášť nepálí a angažmá v podobných věcech někdy vnímá s podezřením. A prezident Klaus je k náladám veřejnosti velice vnímavý.

Navíc nevraživost mezi Václavy Havlem a Klausem je dostatečně známá, současný prezident se - dost možná jí ovlivněn - velice kriticky vyjadřoval k aktivitám českých disidentů, těžko od něj čekat nějaké výrazné nasazení ve prospěch disidentů v jiných zemích.

Koneckonců bylo by to v protikladu vůči jeho vlastí interpretaci české minulosti.

Václav Klaus se také často vyslovuje proti exportu západního pojetí lidských práv do zemí jiných kulturních okruhů, z principu podezíravý vůči téměř všemu aktivismu.

Byla by však škoda tradici lidskoprávního angažmá českých prezidentů nějak přerušit.

Jednak - samozřejmě - z principiálního hlediska. Jakkoli je krajně nepravděpodobné, že by nějaký apel z titěrného Česka mohl něco v Číně změnit, má smysl se o něco takového pokoušet. Třeba v naději na dosažení jedné drobné změny v jednom případě z mnoha.

Navíc, když už ne pro Čínu, mohlo by pár Klausových slov pronesených během návštěvy rezonovat alespoň v Česku. Přinejmenším jako potvrzení toho, že je ten stát založen na nějakých hodnotách.

Takový projev by neodporoval ani Klausovu pragmatickému založení, ekonomické vyhlídky českých firem v Číně nestojí a nepadají s mlčením politiků o politických vězních a jakýsi "kapitál" přinést mohou.