Petr Fischer analytik BBC

I přes zmiňovanou stranickost je to zřejmě nejpřesnější vyjádření pocitu, který odvolání ministryně zdravotnictví Marie Součkové vyvolá nejen u politiků, ale i u lékařů, zdravotníků a většiny občanů.

Už tento nevyslovený emocionální souhlas naznačuje, že počáteční novinářská stranickost je v tomto případě pouze zdánlivá, neboť pocitové souznění ve společnosti, která pořád nese hrdý epiteton demokratická, je až příliš široké.

Marie Součková odchází pozdě. To, že na svůj resort nestačí, bylo zřejmé už dávno, před mnoha měsíci.

Ne snad, že by Marie Součková neměla dostatek nápadů a vlastní představu o fungování zdravotního systému.

Premiér dal ministryni džentlmenskou možnost, aby přece jen dokázala, že jako politička není odepsaná

Její koncepce reformy zdravotnictví svědčí o opaku. Při četbě tohoto hutného osmdesátistránkového dokumentu se čtenář dokonce přistihne, že může souhlasit téměř s každým slovem.

Problém je v tom, že schopnosti Marie Součkové se osvědčovaly právě jen v tvorbě koncepcí, praktické uplatňování, tedy to, čemu teprve se skutečně smí říkat politika, vázlo na špatné komunikaci s lékaři a neschopnosti přesvědčit o svých plánech nejen vládní partnery a opozici, ale dokonce ani vlastní stranu.

Premiér Vladimír Špidla chtěl dát Marii Součkové poslední šanci, když ji zadal úkol vypracovat reformu zdravotnictví.

Ona sama tehdy dokonce prohlásila, že dává za reformu ruku do ohně a že pokud neprojde, okamžitě odstoupí.

Ale už v té době, tedy před několika měsíci, muselo být premiérovi jasné, že Součkovou na postu udržet nemůže.

Nespokojenost koaličních partnerů, ale především téměř jednotná kritika lidí, kteří zdravotní systém tvoří, byly nadmíru silné.

Premiér dal ministryni džentlmenskou možnost, aby přece jen dokázala, že jako politička není odepsaná, což jako naschvál mezitím symbolicky potvrdil její propad v senátních volbách.

Ve skutečnosti však Vladimír Špidla zbytečně prodlužoval agónii, která byla zřejmá i očím a uším politikou netknutého laika.

Předseda vlády tím zkomplikoval život vládě, celému českému zdravotnictví a pochopitelně i nástupci propouštěné ministryně, jímž se má stát poslanec ČSSD Jozef Kubinyi.

Kubinyi by měl přinést novou energii, a - jak řekla odvolávaná Marie Součková - větší flexibilitu.

Je ovšem otázka, jestli to v tomto kabinetu k něčemu povede. Napětí mezi sociálními demokraty, kteří se bojí do zdravotního systému vnést větší spoluúčast, a přece jen liberálnějšími představami lidovců a unionistů, je poměrně velké.

Reforma zdravotnictví je dva roky před volbami politicky extrémně citlivá záležitost.

I sebepružnější Kubinyi proto bude stěží schopen spustit reformu, která by české zdravotnictví rychle dostala z dlouholeté finanční krize a přitom ještě splnila důležité politické nároky na budoucí volební zisky.

Přitom právě takové zadání na Kubynyiho čeká.

I Marie Součková na tento problém narazila, vaz ji ale zlomila spíše malá manažerská zručnost a jakési samovolné vytváření komunikačních bariér.

Jozef Kubinyi má velkou šanci okamžitě změnit to druhé.

Ani případná podpora resortních zaměstnanclů mu však nepomůže v tom, aby se na dohled volbám měnilo vládní politické zadání. Jestli ovšem Jozef Kubinyi vůbec něco měnit chce.