Adam Drda analytik BBC

Věc má ale při bližším ohledání dost aktuálních rozměrů: leccos vypovídá o mentalitě české politiky a zasahuje i do mezinárodních vztahů.

Než Senát před časem zamítl poslanecký návrh zákona o Edvardu Benešovi, zazněla v rozpravě série racionálních argumentů. Především není jasné, proč něčí politické zásluhy stvrzovat zákonem, ani co by z toho mělo dál vyplývat.

Hodnocení práce politiků musí být ve svobodné společnosti principielně otevřená věc, protože se neustále objevují nové interpretace a nacházejí nové argumenty.

Je krajně nejasné, proč by se Benešovi kritici měli dostávat do rozporu se zákonem - myslet si, že Edvard Beneš svou politikou na konci třicátých a v průběhu čtyřicátých let českému státu spíš uškodil, než prospěl, není žádný zločin ani nepravost.

Lex Beneš má prostě poslat do ciziny už několikátý vzkaz: nedotýkejte se našich národních věcí!

Poskytl by zmíněný zákon například záminku k cenzurování učebnice, která vyzdvihne exprezidentovu velmi neblahou roli při nástupu komunistické diktatury?

Na to lze namítnout, že každý soud by svobodu projevu nadřadil podobné zákonné normě.

Jenomže nejde jen o soudy: kdyby 'Lex Beneš' Senát schválil stejně suverénně jako Poslanecká sněmovna, ovlivnilo by to myšlení spousty úředníků, kteří v nejrůznějších funkcích rozhodují o věcech, týkajících se třeba grantů, publikační činnosti či historiografie atd.

Přihlédnutí k zákonu by pak nemuselo být výslovné, prostě by se například jenom nepodpořily projekty, které by se jevily jako příliš "kontroverzní", projekty, z nichž by mohly vzejít problémy.

Horší ale je, že zákon byl navržen zcela účelově: nejde v něm o Edvarda Beneše, ale spíš o "obhajobu české věci".

Pro sudetské Němce je Beneš vděčným objektem kritiky, někdy docela normální a vcelku srozumitelné, ale velmi často taky absurdní a fanaticky útočné, to když je například srovnáván s Adolfem Hitlerem. A netřeba ani zmiňovat "Benešovy dekrety".

Lex Beneš má prostě poslat do ciziny už několikátý vzkaz: nedotýkejte se našich národních věcí! Není náhodou, že s návrhem přišli v Poslanecké sněmovně mimo jiné komunisté, kteří ještě nedávno nenechali na Benešovi nitku suchou, jak to tak "imperialistickým představitelům a přisluhovačům" příslušelo.

Konstatování o zásluhách Edvarda Beneše by mělo demonstrovat jednotu a hlavně sebevědomí české politické scény, ale asi ukazuje spíš opak.

Když si je někdo stojí za svým názorem, nepotřebuje na něj razítko. A když je někdo přesvědčen o správnosti svého postoje vůči kritikům, ať už zahraničním nebo domácím, nepotřebuje jim zákonem zavírat pusu.

Senát se racionálně rozhodl Lex Beneš zamítnout - a jak tehdy řekl jeho místopředseda Jan Ruml, i kdyby teď poslanci udělali opačný krok, stejně už to nebude rozhodnutí celého parlamentu, ale pouhé jeho části.

Nabízí se tedy otázka, zda předpokládané poslanecké "ano" pouze nezdůrazní, že si česká společnost není Edvardem Benešem až tak moc jistá. A zda tím poslanci nevyšlou do ciziny zcela opačný vzkaz, než původně poslat chtěli.