Ondřej Štindl analytik BBC

Tedy o instituci geograficky i jinak vzdálenou, s pro českou veřejnost nejasným smyslem i kompetencemi.

Je celkem příznačné, že jediná věc, která je v souvislosti s ním v Česku schopna vyvolat jakousi výměnu názorů, je otázka, kolik peněz tam čeští zástupci budou brát.

Největší rozruch v souvislosti s volbami vyvolala zpráva, že na kandidátce Nezávislých bude na druhém místě za Vladimírem Železným moderátorka Sedmičky Jana Bobošíková.

Železný se v eurovolbách může spolehnout na kult celebrity, který Nova významně pomohla etablovat Ondřej Štindl, BBC

Podle průzkumů veřejného mínění navíc šance Vladimíra Źelezného na zvolení vůbec nejsou malé.

Co by případný úspěch kandidátky Nezávislých v evropských volbách znamenal? Svým způsobem hodně a svým způsobem strašně málo.

Vladimír Železný volební kampaň odstartoval dvoustránkovým rozhovorem pro Lidové noviny.

Na otázky týkající se politického programu, s nímž bývalý ředitel Novy do evropského parlamentu kandiduje, v něm prakticky nedošlo.

Klíčová jsou ovšem ta slova, která Železný zřejmě adresoval velice úzkému okruhu čtenářů, příslušníkům blíže nepopsaného "establishmentu", který po Železném "jde", protože ho považuje za potenciálně nebezpečnou osobu.

Text stojí za obsáhlejší citaci: "Jeden kadlub velmi rychle vytypoval, že je tady nějaké zvláštní zvíře zvané Železný. Zvíře nemíním jako velká osoba, ale zvláštní bytost Železný, který se může stát velmi významným politickým nebo společenským konkurentem kohokoliv, jakéhokoliv nového establishmentu."

"Každý establishment si hlídá potenciální lidi, zejména když ten člověk má našlápnuto - a teď mě ani malinko nepodezírejte - k tomu, že by se klidně mohl stát zastáncem populismu, kdyby chtěl. A populismus je i v etablované demokracii ošemetná věc, natožpak v tak mladé demokracii, jako ta naše."

Snad establishment rozumí. Vladimír Železný kdyby chtěl, by se mohl stát zastáncem populismu a to by pro tebe - establishmente - mohlo být docela ošemetné.

Nicméně ho z takového záměru nepodezírej, snad by se v podtextu senátorových slov dalo číst i "raději se s ním nějak rozumně domluv".

Vladimír Železný se ve volbách může spolehnout na kult celebrity, který Nova pod jeho vedením v Česku významně pomohla etablovat.

Patří k těm několika málo lidem, o které se česká média zajímají, ať už dělají cokoli - podobně jako Karel Gott nebo prezident Václav Klaus.

Obrovský prostor jaký české deníky daly oznámení o kandidatuře Jany Bobošíkové to potvrzuje - zvlášť vezmeme-li v úvahu, že se tak stalo na úkor prudce eskalujících bojů v Iráku.

Na druhou stranu - Vladimír Železný se před volbami zřejmě nebude moci spolehnout na podporu média, které je pro oslovení jeho potenciálních voličů klíčové - televize Nova.

Její současný management je s otcem Novy momentálně na válečné stezce, je otázka, zda bude kvůli tomu Železného politické ambice jen ignorovat nebo je aktivně mařit.

I tak je ale docela možné, že Nezávislí v čele s Vladimírem Železným ve volbách uspějí - předpokládá se spíš malá účast, hlasů tedy mnoho potřebovat nebudou, popularita Vladimíra Železného i Jany Bobošíkové má velkou setrvačnost, přitažlivě může působit i to jméno Nezávislí, které sugeruje distanci od etablovaných stran.

Koneckonců jediný výrok, který od Železného ve vztahu k politickému programu, s nímž do voleb jde, tento týden zazněl byl: "Necítíme blízkost k nikomu."

Co ale mohou ti nezávislí kandidáti v evropském parlamentě dělat, když se do něj dostanou?

Prakticky nic - tedy pokud skutečně necítí blízkost k nikomu. Nestanou se součástí nějakého etablovaného klubu a v rámci mnohasetčlenného parlamentu budou představovat bezvýznamnou skupinku.

Jako logičtí spojenci by připadali zástupci některých evropských populistických stran, nicméně z populismu bychom Vladimíra Železného - jak jsme se dočetli - podezírat neměli.

Je sice víc než zřejmé, že Železný bere svou kandidaturu jako další krok při naplňování vnitropolitických ambicí, nicméně případný úspěch v evropských volbách ho Česku politicky vzdálí.

A komu by případný nástup Nezávislých mohl uškodit? Pokud bychom brali vystupování Jany Bobošíkové v Sedmičce ne jako součást novinářské práce, ale jako prosazování nějakého politického programu, viděli bychom jednoduchý protipolitický populismus, vyžívající se v margináliích braných jako záminky k efektnímu rozhořčování se, kořeněných národní rétorikou přinejmenším hraničící se šovinismem.

"Zloděje hlasů" by proto možná v Nezávislých mohla vidět KSČM, které by mohli odloudit protestní voliče, kteří ale nejsou nějak výrazně nostalgičtí po minulém režimu.

Fakt ovšem je, že existuje jedna politická veličina, které jednička i dvojka Nezávislých projevují konstantní sympatie - prezident Václav Klaus.

Ten přitom v minulosti nevynechal příležitost k zesměšnění konceptu nepolitické politiky, kterou byl občas schopen odhalit i tam, kde nebyla.

Bylo by proto velmi paradoxní, kdyby se v době, kdy se rozvolňuje vazba mezi prezidentem a jím založenou ODS, stalo prezidentovi nejbližším politickým uskupením sdružení nezávislých osobností.

'Osvěžující' film

Na Zelený čtvrtek měl v Česku premiéru film Mela Gibsona Umučení Krista.

Je to rozporné dílo, chvílemi mimořádně silné, jindy překvapivě slabé, přináší krajně subjektivní obraz Ježíšova ukřižování, při marketingu filmu ovšem Gibsonova firma používala údajný papežův výrok "je to jak to bylo", tu citaci přitom Vatikán označil za neautentickou.

V českých poměrech, kde se rozmohla lenost vydáváná za nadhled, působí Gibosnova vášeň jako zjevení Ondřej Štindl, BBC

Míra do detailu zobrazovaného násilí je extrémní. Přesto ten film ale může být v českém kontextu svým způsobem osvěžující.

Ježíš je dnes často prezentován jako až terapeutická figura, hovory o víře jsou zatěžovány někdy až zbytečnými ohledy.

Mel Gibson ukazuje, že na vztah k té postavě nemají výsadní právo jen často vysmívané vesnické babičky a uhlazení městští intelektuálové, že stejně tak patří třeba i jednomu rabiátskému chlapíkovi odněkud z Austrálie, který v reakci na kritiku nenasadí zamyšlený výraz, ale štěkne: "Chci toho chlapa zabít."

Že i dospělý člověk může být o něčem přesvědčen tak vášnivě, že je mu jedno, když při vyznávání té vášně projeví i nějaké temnější rysy vlastního charakteru.

Gibsonova vášeň může být někdy pomýlená nebo nespravedlivá a snad až krvavě divoká.

V českých poměrech, kde se rozmohla lenost vydáváná za nadhled, však působí jako zjevení.