Ondřej Štindl analytik BBC

O české zahraniční politice se především v dobách vlády Miloše Zemana říkalo, že existuje v několikerém provedení, podle toho, zda se jí zrovna ujal úřad předsedy vlády, ministerstvo zahraničí nebo Hrad.

S nástupem Václava Klause do úřadu prezidenta se jistá obměna toho stavu vrací.

Rozdílnosti v pohledu na českou zahraniční politiku mezi hlavou státu a kabinetem Vladimíra Špidly jsou možná ještě vyhrocenější než v dobách prezidenta Havla, hlava státu a ministr zahraničí pro sebe navzájem mají také evidentně slabost.

Navíc nejvíce exekutivních pravomocí dává ústava prezidentovi právě v oblasti zahraniční politiky. A Václav Klaus o sobě hovoří jako o "exekutivním typu", není tudíž divu, že těch pravomocí využívá, jakkoliv v dobách, kdy působil v té příslovečné exekutivě, zahraniční politika nepatřila k oblastem, v nichž by se dnešní prezident nějak profiloval.

Prezident má pravdu, když diskusi k vládnímu dokumentu označuje za uspěchanou

Nic z toho ovšem neznamená, že by prezidentovy připomínky k vládní koncepci musely být nutně nehodné hlubší úvahy. Václav Klaus ovšem relevantní kritiku ředí šťouchanci myšlenými zřejmě jen na efekt.

Větší část prezidentova vyjádření zabírá kritika jazyka, jímž je dokument psán. To je u textů z dílny jakékoliv vlády dost snadný terč, řeč byrokracie bývá snad ve všech zemích a mezinárodních organizacích všelijaká, často strašná.

Václav Klaus protestuje proti užívání floskulí typu "informační společnost" nebo "znalostní ekonomika", to jsou jistě módní a zbytečně nadužívané termíny, podobně jako svého času byla "tržní ekonomika bez přívlastků".

Nejsou to však výrazy úplně bezobsažné - sice je možná pravda, že část těch, kdo je užívají, by otázka: "Co tím myslíte?" přivedla do rozpaků, někteří by na ni však odpovědět dokázali.

Prezident vládnímu textu na mnoha místech vytýká ideologičnost, někdy také poplatnost převládajícím trendům. Stejně tak i jeho text ovšem je poplatný ideologii, kterou zastává Václav Klaus, a obsahuje ostré ideologické soudy - nic špatného na tom není.

Když ale prezident píše, že koncepce by měla být, ideově neutrální a zahrnovat různé - třeba i protichůdné alternativy a stanoviska - přestává už popisovat koncepci, spíš jakéhosi průvodce evropskou politikou.

A teď k těm důležitým připomínkám. Prezident má pravdu, když diskusi k vládnímu dokumentu označuje za uspěchanou, a když píše, že dopady některých myšlenek, k nimž se kabinet hlásí, mohou být příliš vážné na to, aby bylo možné nad nimi prohodit jen pár slov.

Především se to týká vládního záměru dostat se v případě nějaké institucionalizace vícerychlostní Evropy do takzvaného jádra. Představa, že s blízkostí k centru integrace musí nutně růst i možnost ovlivňovat evropské dění, zdaleka nemusí být automaticky pravdivá.

Premiér Špidla na prezidentova slova reagoval velmi zdrženlivě. I ministerstvo zahraničí naznačilo, že některé prezidentovy připomínky do textu ještě zapracuje, stejně jako návrhy dalších lidí a institucí.

Pro konečnou podobu koncepce chce ministerstvo získat podporu i mimo vládní strany, je pravda, že se o tomto záměru hovořilo i na veřejných diskusích, které předcházely dnešnímu ostrému prezidentovu vyjádření.

Nicméně i na těch diskusích zaznívalo, že výměna názorů na takto důležité otázky začíná pozdě a vede se ve spěchu.