Adam Drda analytik BBC

Jeho cesta v České republice zatím nevyvolává příliš velký zájem: v médiích se pouze konstatovalo, že je to první oficiální návštěva hlavy státu od pádu komunismu, protože Václav Havel se do Čínské lidové republiky nikdy nevydal na protest proti porušování lidských práv a okupaci Tibetu.

Václav Klaus nepřekvapivě soudí, že Čína je "nepochybně jednou z nejvýznamnějších zemí světa", a považuje za racionální, aby s ní Česká republika měla velmi intenzivní styky..., včetně vztahů obchodních. Do Pekingu se vydává, aby styky posílil.

Co se týká lidských práv, Klaus říká: tato otázka "nás samozřejmě zajímá a své názory na to, jestli se v Číně dodržují stejně pojatá... práva jako u nás, samozřejmě máme velmi silné."

Všeobecně panuje představa, že politici, zvláště ti z menších zemí, nemohou tristní situaci v Číně kritizovat, aby neohrozili vzájemný obchod

Není úplně jasné, co z prezidentova "silného názoru" vyplývá. Jak sám prohlašuje, bude mít řadu přednášek, a z toho by se dalo vyvozovat, že téma v Pekingu veřejně nastolí. Pokud to ale udělá s respektem k "odlišnému čínskému pojetí", je to skoro stejné, jako kdyby neudělal nic.

Přesně to je totiž přístup, o který usilují všechny autoritářské režimy v oblasti: prosadit představu, že "asijské hodnoty" jsou zcela jiné než hodnoty Evropanů, z čehož má v první řadě vyplývat, že například Číňané snášejí krutosti lépe a s menší bolestí než "bílí lidé", takže není radno se do věci motat.

Jako stručná ilustrace, jak je to s lidskými právy v Číně, může sloužit právě hnutí Fa-lun-Kung.

Do konce roku 2002 bylo podle informací hnutí potvrzeno přes devět set úmrtí jeho příznivců v policejních celách, víc než sto tisíc jich bylo drženo ve vězení a dalších dvacet tisíc v pracovních táborech. Příčina pronásledování: nepohodlnost, přílišná nezávislost.

To je ale jen výsek: například Spojené státy upozorňují na problém porušování lidských práv v Číně každý rok s výjimkou loňska, kvůli slibům Pekingu, že se situace zlepší.

Číně jsou vytýkány mimosoudní popravy, mučení a všeobecné utlačování náboženských a politických skupin obyvatelstva.

Odborníci pak upozorňují, že jeden z největších problémů představuje odvrácená strana Čínského hospodářského vzestupu: armády lidí pracujících v děsivých podmínkách, bez jakékoli právní ochrany, bez zastání, bez sociálního zajištění, v řadě případů nakonec i bez výplaty. Zaujatější odborníci mluví o "armádách otroků".

Všeobecně panuje představa, že politici, zvláště ti z menších zemí, nemohou tristní situaci v Číně kritizovat, aby neohrozili vzájemný obchod, respektive šance firem svých států.

Mimo jiné Česká republika však slouží jako dobrý příklad, že to není pravda. Bývalý český prezident sice Čínu neakceptoval, ale jinak tam jezdily premiérské delegace, aniž by to na úspěšnost domácích firem mělo jakýkoli vliv.

Zatímco dovoz z Číny vytrvale roste, export vytrvale zaostává. A to se v Česku objevil například i návrh na udělení řádu Bílého lva čínskému velvyslanci...

Existuje ale jistě zboží, jemuž čeští politici mohou v cestě do Číny napomoci: jako ukázka poslouží čerstvě schválený vývoz radiolokátoru Věra, který má obstarávat společnost Omnipol.

Přístroj dokáže identifikovat "neviditelná" americká letadla, jeho vývoz se pochopitelně nelíbí Spojeným státům, ale přesto se ministerstvu průmyslu podařilo prosadit, aby s ním souhlasily i resorty obrany a zahraničních věcí. Že to pomůže Omnipolu je jisté, ale o pozitivech pro Českou republiku se dá dost úspěšně pochybovat.

Když se vrátíme k lidským právům, zbývá otázka, jestli český prezident vůbec může vystoupit při oficiální návštěvě cizí země a tvrdě se obout do režimu, který ho pozval? Asi by to vypadalo dost divně.

Pak je tu odpověď sinoložky Olgy Lomové z nedávného rozhovoru pro BBC: Bylo by lepší, aby Václav Klaus do Číny vůbec nejezdil. Neutrpí tím ani ekonomika, ani česká pověst. Hrad se však rozhodl jinak a jistě bude mít spoustu příležitostí prezentovat praktické výsledky čínské cesty.