|
Čeští politici brzy pocítí Evropu | ||||||||||||||||||||||||||||||||
První volby do Evropského parlamentu jistě budou mít značný symbolický význam, pro české občany to bude první příležitost projevit svou vůli v evropském kontextu. Z hlediska jejich politického dopadu to ale bude především událost vnitropolitická. Jednak jejich výsledek předurčí vývoj v rozhodujících českých politických silách do parlamentních voleb v roce 2006. Zároveň také dají vzniknout vrstvě českých europolitiků. Lidí spjatých s evropskými strukturami a tudíž také nakloněných tomu, aby ty struktury měly o čem rozhodovat. To může - jistě ne rozhodujícím způsobem ale přeci jen - ovlivnit atmosféru v těch stranách, které se k unii stavějí kriticky nebo rovnou odmítavě. S čím ale vlastně české strany do Bruselu jdou? Sociální demokraté začali kampaň tradičně - společným výletem na Říp. Jejich předseda Vladimír Špidla tam ČSSD označil za stranu, která Českou republiku do unie dovedla. Atmosféra předvolební kampaně jistě opravňuje k hyperbolám, tvrzení, že bez sociálních demokratů by Česko do unie nevstoupilo, ale je přeci jen trochu odvážné. Nejsilnější součást vláda, která samu sebe definovala jako proevropskou, samozřejmě musí před volbami předvést i proevropskou kampaň. Je ale otázka, zda tahle nutná a logická volba v hlasování přinese nějaký veliký zisk. Atmosféra před vstupem v Česku není nikterak slavnostní nebo natěšená. Dá se očekávat, že kritika vlády, která podmínky dojednávala, bude před vstupem a před volbami dále stoupat. V krátkém období mezi 1. květnem a evropskými volbami navíc lidé nebudou mít příliš příležitostí zaregistrovat, že příslušnost k unii jim může přinést i něco pozitivního. Pohled veřejnosti na Špidlův kabinet je zároveň velmi kritický, což sporné momenty českého vstupu do unie může jen zvýraznit. Pro Unii svobody budou evropské volby okamžikem, kdy se rozhodne o jejím bytí a nebytí, respektive o tom, zda se fáze nebytí přeci jen na poslední chvíli nepromění v bytí. Unionisté tvoří jádro společné kandidátky více menších liberálních stran. Pro integraci pravice na český způsob je příznačné, že další podobný konglomerát vedou do voleb ambiciózní Evropští demokraté Jana Kasla. S největším optimismem zatím mohou k volbám hledět občanští demokraté. Jako opoziční strana mohou vládu libovolně kritizovat za podmínky, za nichž Česko do unie vstupuje, aniž by přitom jejich protivníci mohli poukazovat n jejich vlastní vyjednavačské neúspěchy. České členství v unii podpořili, tudíž samotný fakt vstupu a to, že se nějaké volby do evropského parlamentu vůbec konají, se nemůže interpretovat jako neúspěch ODS. Zároveň si ale od unie uchovávají značný odstup, v čemž jejich postoj souzní s názorem významné části veřejnosti. Někteří pozorovatelé dávají najevo určité obavy z toho, jak kvalitní reprezentaci Česko napoprvé do evropského parlamentu vyšle - třeba v souvislosti s očekávaným úspěchem komunistické strany. Prostudujeme-li si ale třeba momentální preference v Polsku nebo výsledky prezidentských voleb na Slovensku, dojdeme k tomu, že první várka českých zástupců v evropském parlamentu se - ať už volby dopadnou jakkoliv - mezi poslanci z nových členských zemí asi nebude nějak výrazně vyjímat. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||