|
Klausova zdržovací taktika | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Patnáctičlennému Ústavnímu soudu schází čtyři soudci, počátkem května přijde o pátého, který odchází k Evropskému soudnímu dvoru. Ústavní soud se tak dostal do situace, kdy jeho plénum přerušilo činnost - to v praxi znamená, že instituce sice nadále pracuje, ale nemůže rozhodovat kruciální otázky, například rušit zákony a vyhlášky. Zastavilo se tedy několik desítek řízení, například rozhodování o tom, zda nemá být zrušen zákon o utajovaných skutečnostech. Prezident Václav Klaus má podle Ústavy povinnost navrhovat kandidáty na soudce, schvaluje je Senát, který už čtyři nominované zamítl, jednoho dokonce dvakrát. Situace je poměrně vážná - už dvě nejvyšší soudní instituce v zemi nefungují, jak by měly, protože Nejvyšší soud ohrožují pro změnu neshody mezi předsedkyní Ivou Brožovou a částí jejích kolegů. Prezident by nepochybně měl - a to už dost dlouho - usilovat o to, aby se Ústavní soud naplnil co nejrychleji. Je to jeho odpovědnost - a tvrzení některých Klausových obhájců či zaměstnanců, že je třeba zůstat v klidu, neboť se jen v praxi uplatňuje složitý demokratický postup, vyznívá alibisticky. Totéž lze říct o konstatování v tisku, že za nedostatek soudců mohou "spory mezi Klausem a Senátem". Senát tu není od toho, aby vyhledával ústavní soudce, nýbrž jako pojistka a dohled. Povinností Senátu je nepřipustit, aby se k soudu dostali morálně či odborně zpochybnitelní lidé. Povinností prezidenta je naopak vhodné osoby nacházet. Teď bude Senát rozhodovat o dalších dvou prezidentových kandidátech: Milanu Galvasovi a Stanislavu Balíkovi. Prvně jmenovaný má podle senátorů téměř jisté, že nebude potvrzen. Galvas byl dvaadvacet let členem Komunistické strany Československa, navíc před senátory pronesl větu: "Komunismus je myšlenka krásná, ale bohužel nerealizovatelná". Jeden ze senátorů k tomu stručně sdělil: "To Galvase okamžitě pohřbilo." Včera oznámená kandidatura Stanislava Balíka má trochu jiný problém - obhajoval totiž podnikatele Milana Šrejbra, jednoho z aktérů největšího skandálu v dějinách ODS, skandálu s falešnými sponzory z Maďarska a z ostrova Mauritius. Okamžitě vzniká otázka, zda či do jaké míry to "otec ODS" Václav Klaus bral v potaz, když si Balíka vybíral. Je zajímavé, že Balíkovi se v čistě věcné rovině obhajoba Šrejbra samozřejmě nedá přičítat k tíži: každý má právo na obhájce a bylo by absurdní ztotožňovat advokáta s jeho mandantem. Zároveň tu ale existuje psychologická rovina: proč si Klaus musí v době, kdy je třeba s naplňováním Ústavního soudu spěchat, vybrat v řadě jiných možných adeptů vybrat zrovna člověka, u něhož se dá spekulovat o politické vazbě k ODS? To chce prezident senátory zkoušet? Když se to shrne, prezident do Senátu pořád posílá soudcovské kandidáty s velmi spornými šancemi. U Balíka to platit nemusí, ale u Galvase Klaus musel senátorský postoj předpokládat. Proč si hlava státu dává na čas? A proč nemůže vyhovět Senátu a navrhnout vždy větší počet lidí, aby se zvětšila pravděpodobnost, že Ústavní soud začne normálně pracovat? Pokud se snaží obsadit Ústavní soud právníky, kteří mu jsou myšlenkově blízcí, pak má zdržovací taktika smysl. Jednak je tu naděje, že senátoři někoho jmenují jen proto, aby se situace na Ústavním soudě zlepšila, jednak se na podzim horní parlamentní komora ze třetiny obmění a mohlo by do ní přijít víc prezidentových příznivců. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||