Ondřej Štindl analytik BBC

Nejnovější iniciativy českých komunistů na poli ochrany českého jazyka část médií i veřejnosti přijímá jako mírně bizarní součást politického folklóru.

Značná část reakcí se nesla v duchu více či méně ironizujícím. Ne, že by si to záchranářská snaha komunistických poslanců nezasloužila.

Jistě je namístě připomenout "historickou úlohu" českých komunistů při ochraně českého jazyka v posledních šedesáti letech, jejich blahodárný vliv na formování českého byrokratického doublespeaku, obohacení české slovní zásoby o vynalézavé rusismy, typu "ugroza hrozí" - oblíbeného komentáře plukovníka Československé lidové armády při pohledu na mapu bojiště.

KSČM se v poslední době vyplácí rétorická "obrana národních zájmů", ostatní strany jako by se někdy bály na tomto poli za komunisty zaostat

Výrazně menší dávku komiky by pak obsahoval přehled důsledků komunistické politiky pro českou literaturu, českou jazykovědu - ať už bychom vyjmenovávali to, co KSČ zakazovala nebo to, co lidem vnucovala.

Je možné se zamýšlet nad tím, zda vůbec český jazyk v současné době potřebuje nějakou formu ochrany, a pokud ano, tak jakou.

Zda pro současnou podobu češtiny nepředstavuje daleko větší nebezpečí obsahové vyprazdňování slov, jímž je typická řeč politiků, médií, reklamy, než případné užívání těch slov v nesprávných gramatických tvarech. Zda ta okázalá obrana spisovnosti nakonec nemusí vést k posílení tohoto trendu, jakési oficiální nadřazení "jak" nad "co".

Jakkoli ale může být pohled na komunistické nápady ve věci ochrany češtiny nevážný - důsledky jejich uskutečnění mohou být docela vážné. Poslancům KSČM se už podařilo uzákonit povinnost mluvit spisovně pro rozhlasové a televizní moderátory.

Zákon byl komentován jako svého druhu plácnutí do vody - za porušení nepředpokládá žádnou sankci. Za jistých okolností se ovšem může stát velmi pádným nástrojem ukázňování vzpurných médií.

Stačí, aby ten zákon vzala dostatečně za svůj Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která jazykovým ustanovením může začít operovat při rozhodování o přidělování, nebo naopak odebírání vysílacích licencí.

Rada v současném složení by něčemu takovému možná nemusela být nakloněna.

Stalo se však neblahou zvyklostí, že každá vládní garnitura si v Česku jmenuje radu svou, politická váha KSČM přitom stoupá, kdo ví jak velká bude po příštích parlamentních volbách.

Sněmovna včera také propustila do druhého čtení návrh komunistických poslanců, kteří chtějí do ústavy prosadit povinnost státu chránit český jazyk.

I za touto formulací je možné si představit téměř cokoliv, včetně například tužení si politických svalů v tažení proti dvojjazyčným nápisům a dalších efektních figur v boji proti "rozvratným cizáckým vlivům".

KSČM se v poslední době vyplácí rétorická "obrana národních zájmů", ostatní strany jako by se někdy bály na tomto poli za komunisty zaostat. Komunistický návrh ústavních změn do druhého čtení prošel zcela bez problémů.

Je ale možné, že ochotnou asistencí při realizaci plánů KSČM, zástupci demokratických stran přiživují ohýnek, který by je jednou mohl pěkně popálit.