Ondřej Štindl analytik BBC

Je ale docela pravděpodobné, že za několik let se během společně tráveného večera budou střídavě chechtat při vzpomínání na společně prožitou dobu, případně se těmi vzpomínkami budou dojímat.

Praktické důvody, které ke zrušení vojny vedly, jsou dostatečně známé - v současné době taková služba nemá z hlediska obranyschopnosti země velký význam, o dopadu na armádní finance ani nemluvě.

Zabývejme se ale těmi souvislostmi, které ve vojenských a politických analýzách není důvod příliš sledovat.

Pro střední a starší generaci znamenala vojna často i setkání s komunistickým režimem v jeho obnažené podobě - s jeho nekompetentností, tyranií líných a neschopných, přesněji schopných jen jediného - dávat těm méně privilegovaným naplno pocítit vlastní moc.

Perspektiva dvou let strávených v takové společnosti mnoho lidí inspirovala k neuvěřitelným výkonům na poli vyhýbání se vojně

S časovým odstupem mohou vzpomínky na intelektuální a jiné výkony některých představitelů důstojnického sboru Československé lidové armády budit dojem jisté pobavené nevěřícnosti.

Člověk má ovšem tendenci zapomínat, že kdyby skutečně došlo na tu válku, kterou režimní propaganda tak ráda vykreslovala, právě tito lidé by rozhodovali o jeho životě či smrti.

Není divu, že perspektiva dvou let strávených v takové společnosti mnoho lidí inspirovala k neuvěřitelným výkonům na poli vyhýbání se vojně - armáda má jistě i zásluhu na tom, kolik lidí se, aby na vojnu nemuseli, vrhlo na studia oborů, jež je nikterak nezajímaly.

Zapomíná se i na to, že právě během vojenské služby muselo mnoho záklaďáků přísahat věrnost režimu, kterého si nevážili, a oddanost sovětskému spojenci - respektive okupační moci. Těžko si představit akt více se protivící tradičnímu pojetí vojenské cti.

Po převratu v roce 1989 služba v armádě ten náboj politické represe sice ztratila, pro mnoho povolaných ovšem znamenala ztrátu času, s vojáky základní služby si někdy nevěděla rady ani armáda.

Znamená to, že s koncem vojenské povinnosti česká společnost o nic nepřišla? Ne tak docela.

Armáda totiž představovala jedno z mála prostředí, kde bylo možné, ba dokonce nutné spolužití lidí z různých míst i různých sociálních prostředí, lidí, kteří by se pravděpodobně jinak nesetkali a možná by ani neměli představu, co to obnáší být "tím druhým".

Bylo to samozřejmě spolužití z donucení a někdy docela kruté, ale existovalo. Ve společnosti, která se rychle rozvrstvuje, a kde roste šance, že člověk stráví život téměř výlučně v kontaktu se sobě podobnými, mělo nějakou hodnotu.

S koncem vojenské služby se také pojem obrany státu a hodnot, na nichž stojí, stává pro profesně nezainteresovanou většinu zcela abstraktním. Paradoxně se tak děje v situaci, kdy v západním světě roste pocit ohrožení.

Jedním z důsledků zrušení vojny - jakkoliv je to s největší pravděpodobností rozumný krok - tedy je i to, že vzniká další důležitá oblast života, v níž bude většina společnosti žít jaksi jen zprostředkovaně a v závislosti na schopnostech odborníků.