BBCCzech

Když se mladý student Karl Kraus rozhlížel po Vídni, kam se rodina dva roky po jeho narození přestěhovala, byl svědkem bourání slavné literární kavárny Café Griesteidl, na jejímž místě se začala stavět budova Burgtheateru.

Kraus v této skutečnosti viděl metaforu: místo vlády slova a literatury, vytušil nástup vlády divadla, fasády, ornamentu a obrazu, který podstatu věcí maskuje.

Záhy si uvědomil, že sám Burgtheater je maskou. Byl postaven tak, aby z jednotlivých lóží bylo spíš vidět do jiných lóží, než na jeviště.

Společnost navštěvující divadlo se tam scházela za účelem předvádění. Vystavovala na odiv své kostýmy, barevné uniformy a pestré umělé oblečení doplněné stojáčky a cylindry.

V kašírovaných klulisách se hovořilo o liberálnosti, rovnosti, volnosti, ale za nimi se přípravovala válka a panovala tvrdá industriální společnost.

Oblečky přesně odpovídaly fasádám budov, stavební styl byl v přímém rozporu se skutečným stavem společnosti i institucí, které v nich sídlily.

Kraus napsal větu: Fasáda je ornament ducha. A jinde: Maska nám říká víc než obličej. Přestrojení zdůrazňuje osobnost.

Přátelil se s architektem Adolfem Loosem a společně byli přesvědčeni, že to, co je v architektuře ornamentem, je v jazyce frází.

Die Frage von Sein und Schein a odpověď na ni, je nejpřesnější diagnózou člověka i společnosti. V úpadku řeči viděl zánik myšlení. Řeč jako médium je téma, kterému se věnoval celý život.

Byl přesvědčen, že ten, kdo necítí svoji vlastní řeč, nemůže rozvíjet ani své myšlení a duchovní potenciál.

Říkal: Ten, kdo nerozumí vlastní řeči, je schopen ji bez výčitek svědomí zneužívat k prosazení svých zájmů.

Filosof, básník či nadaný novinář naopak slouží řeči, nechá se jí vést a pomocí jazyka objevuje svět, který ho obklopuje.

Pokoušel se osvobodit lidstvo od tyranie veřejných frází. Hlavní zdroj všech mystifikací viděl ve špatných novinách, které znehodnocují fantazii a špiní jazyk.

Tvrdil, že noviny mají nejen tvář, ale i zadnici: inzeráty, které ještě přesněji než psané články vypovídají o tom, o co jim ve skutečnosti jde.

Ve svém časopise Die Fackel, který vydával od roku 1899 do roku 1936, odkrýval jak se zvláště u vzdělaných lidí postupně ztrácí schopnost flexibility a jejich myšlení se znejasňuje kvůli ideologickým šablonám.

Poukazoval na to, že jejich promluvy jsou jen skládačky z klišé. Převaha fejetonů v novinách byla pro něj signálem prozrazujícím neexistenci přesné myšlenky, protože ve fejetonu je pouze pocit zdrojem názoru a konečného soudu.

V roce 1934 se náhle odmlčel a prohlásil, že násilí není objektem polemiky.

Přesto si ještě stačil všimnout nepatrné noticky v novinách, která oznamovala, že město České Budějovice hubí kočky v plynových komorách.

Zemřel v roce 1936, tedy dřív, než se mohl přesvědčit, že i za touto skutečností vytušil tragickou metaforu.