Ivan Medek publicista

Doba, ve které se dr. Beneš stal po Masarykovi prezidentem, byla horší, než si mnozí představovali. Zrada Francie a Anglie v době Mnichova byla těžkou ranou pro celou společnost. Většina jí byla překvapena a zděšena.

Beneš, do roku 1935 ministr zahraničí, po svém zvolení prezidentem toto ministerstvo stále řídil prostřednictvím ministra dr. Kamila Krofty.

Přesto, že se v první republice udělalo chyb víc než dost, považovala naprostá většina obyvatel tento stat za svůj Ivan Medek

Musel mít přesné informace o situaci ve Francii, kde tehdy vládla Levá fronta v čele s Leonem Blumem, i o Anglii, kde byl appeasement oficiálním programem.

Při květnové výstavě pražského baroka v roce 1938 prý dokonce Jan Masaryk ve Valdštejnské zahradě několika generálům řekl: "Kluci, neblbněte, přece každý ví, že nám Francie a Anglie nepomohou."

Přesto, že se v první republice udělalo chyb víc než dost, považovala naprostá většina obyvatel tento stat za svůj. Proto také ta nezapomenutelná atmosféra zářijové mobilizace.

Proč tehdy dr. Beneš, který nemohl být Mnichovem překvapen, říkal, že nechce hnát národ na jatka prohrané války? Vojáci, o kterých mluvil, se necítili být nikam hnáni, chtěli prostě bojovat za svou zem.

Považovali to za svou vlasteneckou povinnost, i když si asi nemysleli, že mohou vyhrát. Jako si to o rok později nemysleli Poláci, kteří přesto jeli na koních se šavlemi proti německým tankům.

Naši vojáci bojovat nesměli, Němcům se po 15. březnu 1939 dostal do rukou obrovský válečný material a národu byla zlomena páteř. (To někteří popírají - už dávno byl přece národním hrdinou Josef Švejk.)

Dr. Beneš pak v Londýně podepsal smlouvu se Sovětským svazem, podepsal i ponižující Košický vládní program a na podzim 1947 rozhodl o jmenování zetě Klementa Gottwalda - Alexeje Čepičky - ministrem, aniž o tom informoval své přátele z tehdejší vlády.

Takových skutečností bylo víc. A pak přišel únor 1948.

Prezident Beneš nechal odstupující ministry v iluzi, že Gottwaldovi neustoupí, nevyzval Jana Masaryka, aby rovněž abdikoval (čímž by Gottwaldovu vládu učinil neschopnou usnášení), protože věděl, že Masaryk by to na něj Gottwaldovi řekl.

Nechtěl se před Gottwaldem kompromitovat a dokonce si nedovedl vládu bez komunistů představit.

Jeden z Benešových nejbližších spolupracovníků, dr. Prokop Drtina, ve svých pamětech píše:

"Okolnost, že smrt stihla tohoto muže teprve koncem května 1948 způsobila, že není v silách nikoho, aby z něho sňal spoluzodpovědnost za potlačení svobody v československé republice."

Byl to tragický život. Dr. Beneš činil v nešťastných časech nešťastná rozhodnutí. Ta poslední, i když k nim byl v těžké nemoci donucen, vedla ke vzniku komunistického státu.

Stavět jej naroveň Masarykovi, a to dokonce zákonem? To snad ne.