|
Česká televize jako politikum prvořadého významu | ||||||||||||||||||||||||||||||||
V Poslanecké sněmovně začíná schůze, v jejímž průběhu by se mělo rozhodnout o dlouhodobém sporném bodu české politiky - koncesionářských poplatcích a reklamě na České televizi. Vedení veřejnoprávní stanice říká, že současný stav poplatků televizi fakticky likviduje a nutí omezovat výrobu nových programů, kritici ČT ovšem argumentují potřebou reformy televize. Od konce takzvané televizní krize na přelomu 2000-2001 představuje veřejnoprávní stanice politikum prvořadého významu. Zároveň je zřejmé, že obě strany sporu o Českou televizi nebo alespoň jejich výrazní představitelé by byli nejraději, kdyby ten spor vůbec neexistoval, přitom ovšem do jisté míry nemohou, a také nechtějí, tu rozvleklou rozepři nějak sprovodit ze světa. Jaké existují šance, že se situace po blížícím se hlasování nějak zásadně změní? Ve sporu o Českou televizi se střetávají různé zájmy politické a mediální. Veřejnoprávní televize má mezi politiky své výrazné zastánce - například ministra kultury Pavla Dostála, klub Unie svobody-DEU. Kriticky se k České televizi stavějí především občanští demokraté, jejichž vedení si nemůže dovolit, aby hlasování o televizi dopadlo způsobem, který by se dal vykládat tak, že ČT vyhrála. Bylo by to jakési definitivní potvrzení porážky v někdejší televizní vzpouře, z níž se kvůli pozdějšímu vývoji stala porážka velice relativní. I kdyby ale vedení ODS chtělo na celou věc zapomenout, může si to jen těžko dovolit - nějaký výraznější kompromis by mu přinesl politické ztráty u skalních příznivců a rozbroje v poslaneckém klubu. O nějakých ziscích se v současné době nedá moc mluvit - pohled na průzkumy veřejného mínění nasvědčuje, že ODS si zajišťovat přízeň České televize nijak akutně nepotřebuje. Ani občasné ataky ze strany představitelů kulturní obce na protagonisty "televizní" politiky ODS - například poslankyni Kateřinu Dostálovou - pro stranu nepředstavují nějakou hrozbu. O důvod víc přihlížet k názorům těch, jejichž přízeň stranám přihodit procenta zřejmě může - tedy televizím privátním. Jejich zájem je - vypůjčíme-li si oblíbený výraz Vladimíra Špidly - zcela zřejmý - dosáhnout zrušení reklamy na České televizi. V současné politické konstelaci je to zájem naplnitelný. A pokud ve sněmovně neprojde nějaká z variant, které se zrušením reklamy počítají, nezíská dostatečnou podporu ani nějaká jiná. Zrušení reklamy na ČT by bylo za určitých okolností přijatelné pro ODS a také pravděpodobně pro významnou část sociálních demokratů - vést je může opět pohled na průzkumy veřejného mínění. ČSSD, která trpí dlouhodobým poklesem voličské přízně může dojít k názoru, že si nemůže dovolit popudit ta média, která mají na mínění voličů největší vliv. K tomuto závěru údajně dochází také nepodepsaná analýza, která mezi sociálně demokratickými poslanci ve sněmovně údajně koluje. A nedávno pověřený tvůrce nového mediálního obrazu ČSSD Stanislav Gross si situaci jistě uvědomuje - zvlášť vzhledem k tomu, že jeho kontakty s Novou jsou již staršího data, a že jemu samotnému se mediální podpora může hodit pro naplnění jeho možných předsednických ambicí. Otázkou tedy zůstává, jakou formu přežití poslanci při omezení reklamy České televizi dovolí. Těžko předpokládat, že by jí jen tak umožnili vymanit se z pozice permanentního prosebníka, když je vůči ČT staví do tak výhodného postavení. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||